Lidé ve službách obecních.

Kováře a pastýře potřebují hospodáři jako soli. Bez nich se žádná obec neobešla a neobejde. K nim druží se ponocný a někde také polní a lesní hajný a husopas.

Přišla-li obec nějakým způsobem o pastýře, bud! že odešel anebo že mu dala výpověď, hned se ohlížela po jiném. Z pravidla najímán byl pastýř od Jakuba, někde také od Martina. Když pastýř nastoupil službu, ďal závdavkem 3 zl. a obec k nim přidala také 3 zl. Koupilo se za to pivo a smlouva se zapila; ježto však na lačný žaludek nedobře se pije, přinesl pastýř dva bochníky chleba a naň pomazánku, sýr nebo máslo, neb obé dohromady.

Jaké byly povinnosti pastýřovy? Nebyly všude stejné, ve větších obcích větší byly a proto obrátíme zření k takové větší vsi, která má ke stu čísel. Pastýř měl obyčejně chovati ve svém chlévě dva býky, jednoho kance a čtyři berany. Ovce pásl po celý rok i v zimě, když nebyl sníh. Ovcí měli tehdy hospodáři mnoho. V obci, kterou na mysli máme, do tisíce mnoho jich nescházelo, a na jaře k nim přibylo okolo tří set jehňat. Do Jiří měl dovoleno pásti na lukách; vůbec do té doby mohl každý pásti na lukách a nažíti si trávy, třeba by mu louky nenáležely. Hovězí dobytek pásl od Jiří do Šimona (28. října); ráno vyháněl, v poledne přiháněl (ovce i krávy) a odpoledne znova. V neděli posvícení havelského přihnal naposledy na poledne krávy domů, aby, jak říkali, nadojily na křen (křenovou omáčku, nezbytnou o posvícení). V pondělí posvícenské pásl již celý den, v poledne nedoháněje dobytek domů, a tak se to dalo až do Šimona. Ovšem že vyháněl později a přiháněl před večerem. Na hovězí dobytek práskal, na ovce vytruboval či vybízel hospodáře, aby vyháněli krávy na pastvu, či jak říkali, do stáda, práskáním a troubením připomínal jim, že žene ovce na pastvu. Bič měl velmi dlouhý, z řemení spletený a na konci pentličkou opatřený, jenž připevněn byl na kratičké rukojeti. Po žních, když se blížil čas k setbě (tu se říká k šíji) přes poledne někdy pastýř „rouhoval", t. j. na požádání zahnal ovce, když se dobře napásly, na úhor nebo strnisko některého hospodáře. Ovce pole sešlapaly, pohnojily a ulehnuvše na ně také zválely. Tomu se říkalo rouhování. Hospodář pole neopomenul se za to pastýři odměniti.

Jest na jevě, že všecku tu práci nemohl pastýř zastati sám; míval pacholka, menšího pacholíka a svindu či sviňáčka, jenž pásl vepřový dobytek.