Pastýř byl zároveň místním zvěrolékařem; spolupůsobil při telení, bahnění a ve všech nemocech hovězího dobytka a v mnohých nemocech koňských na radu brán býval. Při léčení dobytka ovšem důležitou úlohu hrálo zaříkávání. Ourok (uhranutí) a boule ani prý jinak vyléčiti se nedaly. Ourok dobytka zažehnával podobnou formulí zaříkávači jako uhranutí člověka: „Já tobě říkám ponejprv na ourok, nechť jsi už mládenec nebo panna, nebo muž nebo žena, nebo dědek nebo bába. Požehnej tě Bůh Otec, Bůh Syn a Duch Svatý." Říkal to vždy maje hlavu obnaženou. Potom vzal ouroční koření (nemohl jsem zvěděti, jaké jest, poněvadž u nás neroste), vsypal je na rozžhavené dřevěné uhlí, nakouřil dobytče a za čtyřiadvacet hodin bylo po nemoci! Tak aspoň ujišfoval mne stařičký jeden pastýř, jenž bez počtu-kráte prý ourok takto vyléčil. Mělo-li dobytče boule, zaříkával je takto: „Bole, nerosť tady více na tom znamení, jako neroste kamení od Pána Ježíše narození."

Zvláštní a velice zlý druh boulí jest nádská kost. Tato roste do špice obyčejně na kosti sáňkové a velice nesnadno dá se vyhojiti. Prve než pastýř říkal na nádskou kost, jal se hledati kost jakous kolivěk někde pohozenou. (Předem o ní věděti nesměl.) Když ji našel, vzal ji do bílého šátku nebo do jiné bílé látky (do holé ruky ji vzíti nesměl) a sháněl jí nádskou kost, říkaje při tom: „Kosť, nerosť na tom znamení" atd. jako při boulích. Potom odnesl v šátku kost zrovna na to místo, odkud ji vzal, a šel hledati jinou kost, a vezma ji do bílé roušky opakoval s ní totéž, co s první; konečně vyhledal třetí kost a prováděl a odříkával, co byl již provedl a odříkal dvakráte.

Když se v kobyle hnuly roupy, měla veliké bolesti; on ji však nakouřil pouze roupovým kořením, a za dvě hodiny prý měla pokoj. Na zelený čtvrtek vyřezával pastýř beránky a bahnicím bral ohony; za to dostával vejce.

Na jaře, než vyháněl hofězí dobytek na pastvu, chodil pastýř se dvěma hospodáři (obyčejně členy obecního výboru) a vrouboval. Šli dům od domu, kde chovali hovězí dobytek, sečítali jej a ořezávali rohy těm kravám, které měly špičaté a ostré. To však se nekonalo zadarmo. Hospodyně jim dávaly tolik vajec, kolik měly krav. Vejce odnesli k představenému a tam je uvařili. Z obecní pokladny se koupil sud piva, pozvali se sousedé a jedlo se a pilo.

Na štědrý den chodil (a dosud chodí) pastýř dům od domu a troubí pod okny. Za to dostal (dostává) obyčejně koledu, někdy malou vánočku. Za tuto koledu poděkuje a přeje hospodáři a hospodyni veselých svátků slovy: „Vinšuju vám šťastné a veselé svátky, abyste je ve zdraví strávili s menšími hříchy a s větší radostí a s nově narozeným Spasitelem v nebi se radovali." Konec bývá také tento: „Abyste se od nýčka v rok jiných dočkali." Pastýř také trou-bíval na mračna. K tomu se ještě vrátíme.