kadež to teda ottál ideš? Ná kenkaj-tamhla okolo tej oskoruše, pozjéralach či bude mat moc oskorúš." Čo sat baží prosím ta ? „Věru bistemi dali, ani inšjé nije." Ná ale prosím ta pekne čo to neseš ftéj škatuli? „Což mosíte šecko vedet, zvědavost špatná cnost." Moja milá jaká umdrá, lsnmi ti to ukaž, nemášli tum nějaké čari? „čož-bilen nije, abi ste mi toho škrátka ottál pusteli, do bi mi potom penáze nosel?" Načot síit? Pirguš ta vezne aj takú holů jako prst, šak donjésél 7, ameriki plnu kabelu toláruóv. „Cobi-robel, ten sa nebude ženit." A išla bis zaulio? jjVeru bichsi pomuóhla za takého dobrotníka." Je pravda, on bíval prcliký, jedoš, ale sa už . premunel. L'ajn je to chasník, muóhla bi sis děvenko šeckích desat prstóv oblízat kobí ta len scel. „Óch, tetička, ,čím hrnee navre, tím smrdí', odjagživa bíval s něho rostopašník, biják, a já sa narozadanimám otl'kat nikomu nedám." Óch, ani bi ti vlas na hlavě neskrivel, ked ta má tak rád, kebis scela muóhla bi sis ho okolo prsta otočit „Čobich robela! ,ohíbaj ma manko, dokál som já Janko, ked ja budem Jano, nezohneš ma, mamo', mohla bich sa já aj na hlavu postavit, vuón už inakší jagživ nebude." A já bieli za.s bárčo nasvete stavěla, že sa vi dvá neminete. „Naozaj ? to vi len tak špacujete. ,Nebude s téj roži muka.'" Jutka, poslúchni ma, ját zle nescem, ale ked si budeš s takich chlapcuóv len tak frčki hádzat, ani ta nigdo nevezme, vet sa takí vidaj ždicki netrafí. „Ale, tetička, ,dobrému času dost a zlému aj ftů hodinu pretsmrtu.' Čoch já uprá-mená akurát len zanho sa vidat?" Muóžeš sa nešpídat, zato že zatebu moc chase sa vláčí? „moc opicháčóv a málo bráčóv", mislíš si, že ta ten lirepčár vezne čo vefáre slúží? zutoho sa muóžeš nedržat — ešče len tento rok príde dolosuóv — čo ta vuón pri-muzico vrtěl preto sita vuón ešče nebere. „Fí, namudušu! nevídali takí krám, já takich mládencuóv jako je farskích bčefán v potkovičke nosím. Premna nech si vuón vezne koho sce. čož já dbám!" Jutka, pamataj na moje řeči, nebuč preberačná, lebo si pro bereš! „Poručena pánu Bohu, oech je už

jako 3ce!" No, ale mi už len ukaž, čo to máš ftej nosce. „Naozaj, abi ste si ne-misleli, že toho škrátka, tot chodelaeh krsnéj g Hrdlicom zápletkuóv vi-poščat." Náprečo až tam? „Ná ked tetčine sú už viprasšivené a tottítohla sú ešče skoro celkom jako nové " N4 čo už Anči višli ohláški? „V nedelu ich ohlása potretjéj. Dnes chodá druž-bovjé volat."" Tam bude celá kopa svadebníkuóv, ked je velká rodina. „Ná jakož blízo ale opět stoluóv." Ná a nevěsta si chírné šati naehistala k sobášti ? Ná šak má šecko nové pos-právano. Na janneku jej kúpeli malo-vauú truhlu, šakv hu má plnu plnu-čičkú uapchanú. Ščeraj sme jej duchni presípali." Kolko má zlamníc? „Sedem a dve duchni, vrchnú a spodnú. Sovki má perovaué jaké len do sce, každí inakší; duchniščo čjérné a ešče navrch bjélé ze svetlími hvězdičkami, na šmórki pozvazované; to už jako na-víchir." A ti už máš dar prichistaní? „Ná jakož, manka jéj dajú to starodávné uvázahjé ze zlatom k čepenú — načož sú ím dvojjé — a jáeh jéj kú-pela na Mijave zemanskí čepec drobnej tirangle ked to už ščil tak nastává každá si už Ion ti čepce nabívá. Kolo-hlavi uvázanjó už celkom zakapáva, už prám len kopaniřárki na to drzá." „Sečko dočasu a pambo naveki!"

„„Pomož pámbo."" Pámbo usliš. „Co to neseš f:om krčahu, chlapče pálené?" „„Ahá."" „Kjé nám zavdáš!" „„Nemuóžem zátku odetkat."" „Vraz hu donútra." „„Ćobich robel."- — „Nemáte tu klapu vodi tetička?" „Ta-kách smadná, napila bich sa." Věru sa v.ž steplela. Janko, zaběhni henkaj-tam nastudjénku, načri čerstvéj vodi dožbánka, utekaj durichom. „Bež muój pěkní abich nedostala pípec jako mladé kura." „„Tedáž vískoki som tam."" „Ponáhlaj sa." „„Porát prídem, len čo som tu není."" — Cos také slané jedla? „Ná pšenovú kaššu spodmáslím." čo ste ottápali? „Ná namúteli sme predednom takí lont másla, len ho manka tedáš dali narandlicu ottopit abi sme mali dokoláčkuóv." Budete ktej svatbě pjéct ? „Ná čóž, krsná manka sa len mosá preukázat." Tossa vjé. Máte teda s tím svadbiskom oštaru. „Jaká pomoc. Sčastie, že sme toho