archy papíru na pás stačily. Důstojníci měly dvourohé klobouky z bílého papíru, jak si je hoši často dělávají, hejtman pak měl n» klobouku tom papírový chochol. Vojáci měli vesměs kaikety s růžičkou, podobného střihu, jaké nosí důstojníci, ale s užším dýnkem, které se tebdy vůbec nosily. Ostatní osoby nebyly stavu vojenského. Byl tu svatý Ěehoř, jenž byl oděn jako biskup, měl papírovou infuli a berlu, pak papírový ornát, kteréžto věci, jakož i prapor, patřily k inventáři školy. Pod ornát oblekl biskup tatíkovu sváteční košili a opásal se nějakou stuhou. Vedle sv. Ěehoře šel praporečník. Také ten vzal na sebe tatíkovu košili, přes ni pak napřed a vzadu po černém koz-monském (kosmanoském) šátku, které byly na ramenou sešity a uprostřed kolem těla stuhou přepásány. Prapor byl z papíru a měl podobu festonu jako prápory kostelní. Nejmenší žáci byli andélé a přistrojeni byli jako praporečník, na hlavách pak měli z červeného papíru udělané zoubkované čepice, jako mívají tři králové.

Děvčata neměla žádný předepsaný zvláštní oděv, ale všecka vystrojila se svátečně a přizdobila se stužkami a mašličkami. Každé děvče mělo na ruce košík a v něm nádobu na dary, které jim hospodyně udělovaly. O to, co má které děvče nosit, se buď dobrovolně umluvily, nebo to určil učitel.

Když všickni přistrojeni ve škole se sešli, konala se ještě generální zkouška, načež se ve dvojstupu ze školy vyšlo. Tambor šel v čele bubnuje, za ním šel sv. Ěehoř s praporečníkem, za těmi oba důstojníci, jimž se říkalo hadači, dále profous s felčarem, pak prostí vojáci a andělíčkové. Děvčata šla vzadu bez povinnosti držeti krok a jíti ve dvojstupu.

Hejtman, jako nejvyšší vůdce a nejpředuější osoba celého zástupu, šel mimo řady po levé straně, blíže sv. nehoře, a častěji přehlížel svou armádu, aby udržel pořádek.

Nejprve šel celý průvod k představenému a odtud po řadě do vštch stavení, až obešel celou ves, načež se opět do školy vrátil. K představenému a do některých vzácnějších bytů šel učitel s námi, aby dohlédl na správnost odříkávání a slušnost chování. Když vešel průřod do světnice, postavily se obě řady čelem proti sobě a zpívaly píseň:

Učitele velkého, Řehoře svatého, my, školáei, slavnost máme, radujem

se z toho. Kdo své dítky miluje, vediž je k dobrému, a své syny dej do školy,