ať se učí tomu: Nejprv Boha znáti, stvořitele svého, víře je vyučovati Krista, syna jeho. Jestli děti nemáte, na papír nám dejte, jedním grošem

nebo dvouma málo ochudnete. Budete mít odplatu v tom nebeském ráji, kde svatý Řehoř přebývá, Pána Boh& chválí.

Po té pozdravili všickni společně: ^Pochválen Pán Ježíš Kristus!" Připomínám, že uvádím vše tak, jak jsme to říkávali, bez ohledu na správnost řeči. Nyní odříkávali po řadě všickni své úlohy; nejprve tambor, jenž stál nejvýše v čele:

Bubny, bubny, veselosti, že já musím na svůj buben dobře tloucti, kdybych já na svůj buben dobře ne-břinčel, nikdo by to neslyšel.

Dále praporečník: Pod praporcem s veselostí, svatému Řehoři ke cti, pod náš regement verbujem, dítky k dobrým cnostem vědem, by se daly zverbovati, s námi do školy choditi.

Sv. Řehoř sám neměl žádné průpovědi. Po té došlo na hadače, z nichž jeden byl nezbeda, druhý mravokárce.

První hadač (tase šavli): Keď věru, já jsem dnes celý den čtverák a jonák, každému se z ostra do očí podívám, byť byl voják, šavli svou dobře zostřenou mám, kdo mě dopálí, toho rozsekám, aufkšaut tu kheiil! ')

Druhý hadač (tasí též šavli a postaví se do posice proti prvnímu): Aj, medle, odkud pak jest dnes tvá veselost, kdes jí nabyl, žes tak veliký výrost? Obyčejně takoví klofáti mnoho kuráže mívají, a když k nejhoršímu přijde, než utečou, na svou kůži biti bývají. Tu se se mnou mezi lidmi vadíš, žádného se nestydíš, fuj, hanba, krobiáne, špatnou pochvalu vod teba máme, že tak mezi vzácné hosti přicházíme s nezdvořilostí, skoro bych ti natlouk hubu, když nemáš žádného studu. Jest-li pak si byl dnes v kostele?

První hadač: Tu - máš, nedávno jsem vstal z postele, máma mi dala měchuru, já jsem si našpikoval hubu, pět husí pečeně jsem sněd, ještě jsem

se nenajed, půl sudu piva jsem vypil, ještě jsem se nenapil, do kostela cesty nevím.

Druhý hadač: Víš-li, bratře, co ti povím ? Kdo do kostela nechodí, ten se do nebe nehodí, chodíš-li pak do školy?

První hadač: Den jak den pasu volj", škola mi z daleka smrdí, když ji vidím, tu se lekám.

Druhý hadač: Bratře, já ti tu radu dám: zanach toho stáda pásti, uč se raděj čísti psáti, z pasáka nebude než pasák, ze školáka může býti hodný jonák, poslechneš-li mé rady, bude» mít užitek hojný.

Po té vystoupil jako rozsudí hejtman: Dost dávno poslouchám vaše-darebné řeči, již jednomu, ani druhému svědčiti nechci, řekl bych vám, že by mohl mezi vámi pokoj býti, však ale bojím se, že bych dostal na zadek bití, nechám vás, až budo ve škole k odříkávání čds. (Po té pokračoval k celému sboru): Ej, metlo zdravého kořene pro dítky nevycvičené, když se dítky ve škole trestají, mnozí rodiče se na to hněvají, strhnou ze školy žáka, za čas mají z něj vojáka, tam se musí kárati, lískovou holí práskati.2)

Po hejtmanovi přišla řada na pro-fousa, který s lískovkou v ruce řadami vojáků procházel: Já jsem profous od regemontu a pán od arestantů, kdo něco provede, Ke mně se přivede, dřív nebude propuštěn, až bude vyplacen. (Dojda až k bubeníkovi spustil na