něho): Tluc, bubeníku! jak tu stojíš, takt nedržíš, drž lip, nebo budeš bit. hůl hezkou na tobe mám, dej pozor, ať ti s ní přes záda nedám. (Při tom bubeník na buben zavíří)

Felčar: Já jsem od regementu felčar, mám od pucování grajcar, všecky vojáky pucuju, svou kapsu při tom špi-kuju, vousy na centy prodávám, hozký peníz si vydělám. (Pak došlo ni vojáky z nichž každý, než svůj lístek odříkával, šavli tasil a proti svému druhu do vojenské posice se postavil, po odříkání své úlohy pak opět šavli zastrčil.)

První voják: Pod skalou na slunci sedím, sem a tam po světě hledím, na pocestné lidi hvízdám, žádnému pokoje nedám, a to nejvíc na židy, neb jsou šelmy, to se vidí, já bych se mezi ně hodil, jen kdybych zrzavé vousy nosil, zrzavé fousy se mi libějí, protože se neměnějí, budu se o ně starati, kdyby mě měly sto tolaru koštovati.

Druhý voják: Hej , panímámo, hezky s chutí, dejte vajec as půl kopy, hodnej kus másla, aby se nám huba spásla, as tři lžíce panu kantorovi na střevíce 3)

Třetí voják: Já jsem hodný jurista, mim šaty za tři sta, pověsím je na hřebík, nestojejí za troník.

Čtvrtý voják . Já jsem hodný turek , mám plnou kapsu vokurek, až ty vo-kurky poztrácím, teprv se domů navrátím.

Nejhloupější ze žáků dostal obyčejně lístek, v kterém se drsný vtip na pánech svezl: Já jsem takto hodný v tělo, při tom hloupý jako tele, hlavu mám jako džbán, mohl by ze mně být velký pán.

Nejmenší vojáček říkával: Ji jsem malý žáček, zpívám jako ptáček, kdybych kasičku s medem jídal, ještě bych lépe zpíval.

Andělíčkové neměli žádných lístků k odříkávání.

Když byly všecky úlohy odříkány, obstoupla děvčata hospodyni a prosila za dary, jedno o máslo, jiné o vejce, opec jiné o mouku, o sul, o krupici, o krupičku, o hrách, o len. Mezi tím vyžádal si hejtman, který měl kasu, talíř v ubrousku zadělaný, od hospodáře dar peněžitý. Jeden z halačů pak nosil pikslu tabákem naplněnou a nabízel všem starším osobám ve světnici šňupec. Kdo šňupec přijal, musil zaplatiti krejcar.

Předem určil učitel, do kterých bytů se má jít, aby se nežádalo darů od rolin chudých; a tu sa často stávalo, že když jsme se takovému bytu vyhýbali, rodiny ty samy nás vybízely, abychom také k ním vešli, že nám také dají nějaké vejce, kousek másla, trochu mouky a co jiného mají. Ale k rodinám, které svým dětem účastenství při průvodu nedovolily, se nešlo. Když jsme odcházeli z bytu, dali jsme společně „s Pánem Bohem".

Než jsme obešli celoi ves, musela děvčata několikráte do školy dojít a tam své nádoby vyprázdniti.

Okolo třetí hodiny odpůldne vrátili jsme se do školy, kdež zatím paní učitelová z darů sebraných všem společný oběd připravila. Poněvadž však žádný sedlák nedaroval vola nebo krávu, ani tele, ovci nebo prase, ba ani slepici, ani kuře, byl to oběd postní, ale bez ryb. Uchystáno bylo: zapražená polévka s nullemi, kaša pšeničná nebo jahelna (koupila-li učitelka proso, zastala jí za to krupička), hrách,