Lidové pověsti o vodníkovi.

Jednou v noci šel jeden zedník ze Smiřic domů, do Holohlav. Byl trošku podnapilý. Když přišel k rybníku, cítil najednou, jakoby mu někdo rukou sahal do kapsy a peníze z kapsy po silnici rozhazoval. I sáhl do kapsy, ale kapsa byla prázdná a všecky drobné peníze po silnici rozházeny. Věděl hnedle, že to vodník blázna si z něho tropí. Rozlobil se a maje v ruce hůl, zarazil ji bodcem do země a povídal: „Teď jdu domů; co přijdu, ať ty peníze všecky okolo té hole narovnáš, sice uhlídáš, co ti udělám."

Doma si vzal zaříkávači knihu a šel nazpět na to místo, kde byl hůl zanechal. Skutečně tam našel všecky peníze okolo hole pěkně do věnečku urovnané. Vodník se hrozby ulekl a zedníka uposlechl. Později se chodil do chalupy, kde zedník bydlil, ohřívat, a mnohdy tam vyseděl celé večery. Soused jeden se to dověděl, a jsa zvědav, přišel jednou večer do chalupy, chtěje si vodníka zblízka prohlédnouti. Vodník to nějak zpozoroval a ten večer do chalupy nepřišel. Soused dlouho čekal, avšak nemoha se vodníka dočkati, dal dobrou noc a šel domů.

Jak přišel na cestu, skočilo mu najednou něco velice těžkého na záda, a ač se soused osíval, jak mohl, tíži s ramen dostati nemohl a musel tak s tím až domů jíti. Jak přišel k domu, skočilo mu to se zad dolů a zahuhňalo: „Tak už mě viděls?" Byl to vodník, který souseda za jeho zvědavost vytrestal. Soused byl tak ustrašen a utahán, že z toho 14 dní stonal.

U Trubijova, blíže tak zvaného velkého kamena teče malý potůček; vtom prý též býval vodník, Jednou jel tamtudy jakýsi tkadlec z Náchoda do Olešnice. U potůčku potkal zvláštního staršího muže, který měl nápadně dlouhé uši a šišatou hlavu. Na sobě měl zelený kabát, jeden šos náramně dlouhý a druhý o mnoho kratší, jakoby byl ustřihnutý. Tkadlec se naň zadíval, klopýtl a upadl do milého potůčku; při tom se mu kšanda od trakaře otočila nějak kolem krku. Chtěl vstáti, avšak nemohl se nijak vyškrábati a byl by tam snad býval musil zahynouti, kdyby byl právě nešel jakýsi neznámý člověk kolem. Ten pomohl tkalci z nepříjemné lázně a šli spolu dále k Tru-bijovu. Tkadlec jel s trakařem lehce do kopce, neznámý soudruh, ač nic nevezl, nemohl mu nijak stačit. Při tom krčil se a ohýbal záda a tak těžko lezl do kopce, až byl celý mokrý. Když přišli nahoru