som ovce a za bieleho dňa dohnal soui ich do dediny.

Ľudia čudovali sa, že čo robí sa mi, že ja tie ovce domov žaniem, no ja riekol som:

„No nič, gazdovia a gazdinky, len podělte si oree kotrá je čia. Statočne pásol som vám ich dosial, statočne od ¦ dávám vám ich, bo ich viac pást nebudem —"

„Ale čo že je, čo sa stalo?" opy-tuju sa ľudia.

„Ha, čo sa stalo, zle sa stalo: zabil som človeka. Tam leží pri tej studničke pod zápolou — idte pre neho —- ja tajdem do Kevúci pred pánov."

A ako koľ vek sa stalo tak rozpovedal som všetko do podrobná tím pánom v tej Revúci. A oni súdili i odsúdili ma na pät rokov do Munkáča. Ešte dost milostivé. Vyslúžil som si i to, aj službu dostal som, i oženil som sa, ale od toho bohovitého dňa, ako som ja toho človeka zabil, nosím ho na mojom chrbte, kým nepríde aj moja poslednia hodinka-------"

Babiak vstal, vystrel a narovnal sa i hovorí ešte ďalej:

„Čas uchodí — po hviezdach poznávám, že jedenáctá blízko."

Ako na dotušenia jeho slov, počút bolo z mesta z Tisovca hlásnika trúbif. Zatichli sme a tu navzaj : jedenáct razy zahúkal: tú, tú, tú. —

„No," hovoril Babiak, „čas príchodu a čas odchodu. Už dosť pobe-sedoval som si s vami, chlapci, nemajte za bánnosť, že som prišiel. A nezabývajte na moje slová. Lebo: ja budem hniť, vy budete žiť a rozprávať budete vaším detom o mne. A s tým: dobrú: noc, chlapci!"

„Pán Bôh si daj aj vám," odpovedali sme my ako v ťažkých myšlienkach pohrúžení, a vyznám pravdu, aj zastrašení Ohník doháral, Ondrej vrhnul naň zo pár polienek, aby ne-utuchnul do rána, a potom potahali sme sa do kabanie a políhali okolo ohňa.

Ticho bolo ako v chráme, vetrík tiahol od tisovských vrchov dolu — my dlho ešte bdeli a premýšlali sme o počutom, no konečne aj nás premohlo spanie, oči zavreli sa, a my usnuli sme sladko, ako spí len mládež a ten, kdo má svedomie čisté a srdce na mieste.

Úkol řádků těchto naznačen jest již nadpisem. Článek není líčením úplným, nemaje kromě tradice základu i ve zprávách písemných, a shledá tu každý mnoho podobného s věcmi končin jiných. Nadějeme se však nicméně dobrého přijetí, ukazujíce, které z věcí třebas i jinde známých a v jaké míře na Novomestskú bývaly a jsou.

Obydlí horáků na Novomestskú nebývala a nejsou příliš úhledná. Popíšeme dvě stará, příkladná stavení, o) se dvorem, b) bez dvora.

a) Dvířky („dvířka") vejdeme do dvora. V pravo dvířek velká, černá, dvojkřídlá vrata. Kráčíme vpřed, stoupajíce po „zápražni" ke dveřím síně. Zastavíme se. Dvůr jest ohrazen s levé strany obydelním stavením, s druhé stodolou, s třetí kolnou, se čtvrté