„kvelbem" a vraty. Vkročme tedy do stavení obydelního. Síně, zakončená na protější straně dveřmi, v levo vchod do „seknice", v právo do „maštale". Ze „seknice", vejdeme-li dveřmi ze síně a hledíme v právo, blíže nám dvéře do komory, zásobárny to nejnutnějších po1 třeb kuchyňských a místa pro „pekárnu", dále od nás dvéře do „pří-stěnku", úzké to světničky výměnkářské, po případě i dětské ložnice. Mnohdy bývají výměnkáři v oddělené chaloupce. Vrátíme ae do síně a půjdeme v právo do „maštale". Proti dveřím, jimiž vejdeme, jsou dvéře do chléva. Do maštale a chléva lze vcházeti ovšem i ze dvora. Nad obydelním stavením jsou dvě patra. První slově „strop", česká to půda. Nad ním sýpka. Stodola složena je z mlatu a „přístodůlku". Přístodůlkem sluje, co jinde parníkem. Tam se shazuje obilí před mlácením. Nad stodolou je „stáj", místo pro obilí svezené s polí, seno a slámu. „Kulňa" bývá sice pod střechou, ale do dvora otevřena. Je skladištěm hospodářského nářadí a dříví, místem i pro chlívky. „Kvelb" je skladištěm mléka, tvarohu a pod. Kde není „kvelbu", bývá buď rozšířená kulua, nebo je tam nějaká místnost na staré „železí" atd., nebo je tam postaven „parkan", t. j. kládový plot se stříškou. Co náleží do „kvelbu", dává se pak do „haltýřů". Tak se jmenují budky z trámu, obyčejně u vody souvisle postavené. Za našich časů mizejí. Dvůr sám bývá ve statcích zaujat ponejvíce „hnojiskem".

b) Chalupy jsou složeny jednodušeji. Dveřmi vejdeme do „žundru", předsíňky o hliněné podlaze, pak přímo dveřmi do síně. V předsíňce jsou chlívky, dvéře do chléva a otvor do kolničky. Ze síně v právo vchod do „seknice", z ní do přístěnku. Na „strop" vedou schody, jako ve statcích, zu síně. Nad stropem je sýpka. „Stáj" je zastoupena stropem, mlat síní.

Stavby bývaly pravidlem dřevěné s podezídkou. Bývaloť po Novoměstsku více dříví než nyní. Jsou pak stavení obílená („volíčený"), krás malovaných nebo řezaných marně bys na nich hledal. Proti tomu zas ani s křiklavými nátěry se nesejdeš. Střechy jsou od jakživa šindelové. Doškových, jež by někdo pro chudobu končin čekal, nebývalo a není.

Dvéře jsou obyčejně, ba lze říci téměř bezvýjimečně, jednokřídlé a zavírají se buď klikou nebo provázkem. Kliky jsou železné a mají ustálený tvar. Končí totiž malou dutou polokoulí, jež při otevírání se stiská na vnějšku. Kliku venkovní lze zpravidla vytočiti, takže zastoupen bývá jí i zámek. Provázkové otevírací zařízení jest obecně známo. Jen snad dlužno poznamenati, že se provázek na noc vtahuje do světnice a zastupuje zámek. Zámkův ovšem užívá se též a užívalo. Okna a dvéře — okna jsou arci malá — nebývaly natírány. Jen bohatší si je dávali barviti, obyčejně na hnědo. Bílá barva neoblíbena.

Jak zařízen býval vnitřek světnic? Naznačíme to stručně popisem zachovaného.. Podle stěn koutu, v němž stojí stůl, táhnou se