lavice podepřené prkénky, bukový, nebarvený stůl s trnoži a křížem vespod, tvaru buď přesně čtvercového nebo čtvercového s okruženými rohy, stojí tomu, kdo vejde do světnice, v zadním díle obydlí, u něho „lenůšky" z tvrdého dřeva, tvaru ustáleného. Sedadlo lichoběžník — bývá obyčejně — o jedné rovnoběžce obloukové, nohách rozbíhavých, nahoře tlustších, dole tenčích, opěradlem vždy na zad skloněným, někdy po kraji vyřezávaným, po pravidle se srdcem uprostřed.

Jako jinde bývala i u horáků v koutě za stolem „jarmárka" na písemnosti. Zachována je již jen na docela málo místech.

Obyčejně v tu stranu, kde je přístěnek, stávají kamna kachlová, veliká, s plotnou a „kamnovcem". Kamnovcem slově hliněný nebo železný hrnec ke kamnům a ke zdi přizděný, na zahřívání vody a na udržování jí teplou, pokud jen lze. Jindy bývalo jinak. Kamna nemívala ploten, jen trouby a kamnovce, i vařívalo se tak, že se vidlicemi strkávaly hrnce do peci. Pro topení letní bývala ohniska. Ta již vymizela. Nad kamny pravidelně dosud bývají vodorovně zavěšena dvě rahýnka na sušení mokrého prádla. Aspoň podle jedné stěny kamen bývala a dosud bývá lavice.

Při téže straně „seknice", co stůl, ale v koutě u dveří stává postel rodičovská, docela neozdobená. Vystel výbavní bývá ode dávna narovnána na zvláštním loži v přístěnku. Děti spávají v přístěnku nebo na „stropě", čeleď mužská v konírně, ženská v chlévě.

Podlahou bývala dříve velmi často jen udupaná hlína, za našich časů již jen přeřídko. Desky na podlaze však zpravidla se neumývaly, tím prý desky hynou, nýbrž jen chvoštištěm ometávaly. Teď zvyk ten pomíjí, ovládl však jiný; podlahu umytou totiž postlávati slámou, dokud se voda z desek nevypaří. — Stěny se bílívaly a pak postřikovaly modří, což také pomíjí. Na stěně obrácené proti dveřím bývala pravidelně police na nádobí a obrazy. Police mizejí, nádobí dává se do skříní. Nádobí bývalo od jakživa v horácích nejvíc hliněného — nedaleko v cechách, ve Svratce, kvete drobné hrnčířství — a železného — bývalyť na sever Nového Města četné huti. Cínových ani dřevěných věcí nebývalo. — Obrazy jsou různé dle náboženství. V evangelických rodinách nalézáme pravidelně desatero, všady dle jednoho vzoru kreslené, večeři Páně a Luthera. V katolických domácí nostech krucifix a obrazy různých svatých. „Světské" obrazy nemívají dosud mezi horáky příznivců. Místo obrazům vyhrazené jest jen to, jež naznačeno. Holubičku z „vejdumku" vaječného a s pestrými křídly jsem vídal ještě před 10 lety dosti často nad stoly se vznášeti, ale nevím, že by se jí byl přikládal význam symbolický.

Hodiny, s kyvadlem nad ciferníkem, nemají stálého místa. Nej-ěastěji viseji na zdi mezi „seknicí" a „přístěnkem". Schránky na závaží, arci nezdobené, již mizejí.

Schody starodávné mají stálý tvar. Je to krátce řebřík, v němž místo tyčí jsou desky. Úkoly „stropu" byly již naznačeny. Jen