Jahrhunderts, Prag. Beiblätter zu Ost I und West, 1845, 202; Dr. V. Hüt.tel, Kittel in Schumburg, Mitth. d. nordböhmisch. Excursions- Club III. 218; Friedrich Masche k, Doktor Kittel, Eine nordböhmische Faustssage, Nach schriftlichen und mündlichen Quellen. Reichenberg, 1882.

* Žid v národním podání.

(Theol. —x—). Při práci této dlužno opatrně sbírati zmínky pozoruhodnější a významnější ze spoust plev nepotřebných. Vzorem snad by Vám mohla býti studie od Wiániewského, Žyd w literaturze ludowej, Przegljjd tygodniowy, 1882, str. 166, 178.

* Studie o vánočních obyčejích. (PhC. S.) Doporučoval bych k řešení otázky o koledních obchůzkách studii Leop. Bachelina, Vánoce v Rumunsku, otištěnou v Bulletin de la Societě Neuchateloise de Geographie, Neuchatel, 1895, VIII., str. 1—39. Kniha tato, právě zaslaná redakci Č. Lidu, jest Vám k disposici; jakož i Revue des traditions populaires (red. Paul S é b i 11 o t), kdež v XI. tomu (Paris, 1896) pokračováno v důkladné snůšce příspěvků téhož druhu v článku „Coutumes, croyances et superstitions de Noěl". Srv. též A. G i 11 é e, Les coups de feu děla nuit de Noel v časopise La Tradition, 1895, str. 105—111.

* O spolehlivosti Vecken-stedtovy sbírky podání litev-

Ského. (F. P. —k.) Osudy sbírky Veckenstedtovy jsou známy. Vedlo se mu jako mnohým jiným, kteří jsouce vábeni lákavými úspěchy vážných pracovníků na poli studia lidovědného, paběrkují sem tam a často z přílišné horlivosti nezkušeně sPdnou ledakorau na lep a sami ošáleni, klamají domnělým podáním lidovým dále čtenáře knih, psaných nazákladě nespolehlivém Dr. E. Veckenste d,t, redaktor časopisu „Zeitschrift für Volkskunde" připletl ve své odpovědi (v časopise folkloristickém La Tradition, 1890, Juin, 185) proti kritice H. Gaido z o v ě zmínku o své knize „D i e Mythen, Sagen und Legenden der Žamaiten" Heidelberg, 1883. Kniha, jednajíc o litevském podání lidovém, nabyla záhy rozšíření po učeném světě. Citace ze srozumitelné

všem německé knihy roztroušeny jsou po knihách německých, francouzských, anglických i jiných. Nebylo knihy jiné, která by tak důkladně se obírala podáním litevským, skoro každému pro neznalost řeči nesnadné tak nepřístupným. Veckenstedt ve zmíněné odpovědi dotýkal se Dra. J. Karlo-w i c z e, známého polského ethnografa a redaktora varšavské Wisly (viz v tomto čísle na str. 476). Tento v delší stati ve francouzském listě lidovědném „Mélusine" (V. 5. str. 121 až 143) mezi jiným odhaluje nespolehlivost knihy Veckenstedtovy o litevském podání lidovém. Jazykovědou litevskou jsa dokonale obrněn, potírá Karlowicz neúprosně nedopatření a omyly hrubé, jaké se vloudily do knihy Veekenstedtovy, poněvadž Ve-ekenstedt — Karlowicz vedle výsledků své kritiky dovolává se cizího písemného svědectví — litevsky vůbec neuměje, rozepsal se o bájesloví, pověstech a podání lidu litevského. Vyklubalo se však ze sporu Karlo-wicze s Veckenstedtem zajímavější ještě faktum. KarJowicz byl upozorněn, že Veckenstedt si vyprošoval od svých žáků, aby mu doma, na Liteysku sbírali pověsti a báje lidové. Žáci, aby se panu professoroví zavděčili, zosno-vali si řadu „litevských" zkazek na podkladě římských a řeckých pověstí, jež překládali a upravovali libovolně. Z toho všeho již vyrozumíte, s jakou opatrností potřeba citovati knihu Ve-ckenstedtovu. Je to zároveň poučný příklad, jaké opatrnosti potřeba pří používání látky národopisné, sebrané od žáků ve školách,

* „O pozdravu při kýchání"

(Gr + Schw.) Obyčeje a pozdravy, spojené s kýcháním, vyložil jsem ve srovnávací úvaze ve své knize Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku (Iadiculus superstitionum ot pa-ganiarum), v Praze, nákl. č. Akademie, 1894, str. 71. Pově.-a, jejíž výklad hledáte, je tamtéž uvozována. Tam také najdete důvody, proč domněnce Vaší, že přešla pověra tato ze západní Evropy, nevěříme. Jak by se potom vyložila skoro doslovná shoda její na př. s pověrou ja-