* Včely vystavěly oltář v úlu

(„Odběratel".) Pověst o tnm, jak octily včely sv. hostii, kterou povérečuý ho spoilář vložil do úlu pro kouzla, najdete ve všech literaturách evropských. Dovoluji si poslati Vám v listě seznam jednotlivých variantů, hlavně z pohádkových materiálů s'ovanskych. Váš záznam z nynějšího lidového podání je

zajímavý proto, že již v památkách staročeských děje se zmínka o podobné události. Poněvadž je to rozprávka dosti pozoruhodná, otiskuji ji tuto pro budoucí paměť z knihy, kde bv jí snad nikdo nehledal, totiž ze spisu Šimona Lomnického z Budce, Výklad na Otčenáš, v Praze 1605, str. 256—258: „Nějaká žena měla mnoho včel a když sp jí nedařily, ale zhusta mřely, radila se o to, co jim má dělati. I pověděl jí někdo, kdyby Božího drahého těla dostala a mezi ně vložila, že by jí nemřely, ale dobře se dařily. Kterážto nemeškala, šla k přijímání do kostela a přijavši od kněze Tělo Boží, zachovala je a do šátku vyplivla a do jednoho oulu položila. Předivná Boží moc! Ti čer-víěkové Stvořitele svého poznali a z plástů svých sladkých hosti svému nejsladšímu kapličku předivným dílem vystavěli a v ní oltář z též materie vyzdvihli, nejsvětější to Tólo jnko do monstrancí postavili. A Pán požehnal dílu jejich! Potom, když toho přišel čas, aby so včeličky vopravovaly, ta jistá žena ten oul vodhradila a tu jmenovanou modiitebnici uzřevši, toho se velmi ulekla, zděsila a hned k faráři běžela a jemu se ze svého účinku vyznala a co viděla, pověděla. Tedy kněz vzav ss sebou své vosadní, k tomu ouli s proeessím šli a včeličky obletujíc a k chvále Stvořitele svého bručojíc, odletěly. A lidé se divíce té kapličce, pilířům, stenám, voknúm, střeše, zvonci, dveřím i oltáři, Tělo Páně s velikou chválou i slávou i s tím tak se vším jejich mistrovským dílem do kostela donesli." Z variantů, jež Vám v stručných záznamech posílám upozorňuji zejména na ruskou zkazku, kterouž pro nápadnou shodu se záznamem staročeským tuto s původním textem otiskuji