hlavních skupin i výstavy přítomné, kteráž ne tak Obsahem, jako rozsahem od předešlé, se-liší." Pan Beránek dlouhá léta sbíral výšivky a studoval, pokládán je právem za znalce v této věci. A hle! — četli jsme jeho úsudek o článku pí. Tyršové jakožto odpověď na pochybování, zdali snad studie pí. Tyršové byla zastaralá a nevhodná, aby mohla býti uvedena v referáte o oddělení výšivkovém na Národopisné výstavě, tvoříc (jak slovy pana Beránka bylo uznáno) jeho základ. Jinak patrně soudila spisovatelka tohoto referátu o výšivkách v díle o NVČ., sice by nebývala při horlivé péči o citace významu rozličného vypustila upozornění na základ soustavného roztřídění výšivek na Národopisné výstavě a na článek, jenž toto roztřídění přivodil. Nadarmo se toto opomenutí na jediném místě zakrývá pochybným pláštíkem domnělé správnosti citační, když se praví: „Jak vhodně podotýká paní Renata Tyršova, jest ornament květinový na životky přímo vkomponován."

Zdaliž pak tato důslednost, jak se z č. Lidu v oddělení krojů a výšivek českých čerpá, a zároveň překvapující pravidelnost, s jakou se dílo výstavní pouhému jménu Č- Lidu vyhýbá prese všecky jiné citace, nebudí otázku, proč se to děje? Af. se nelichotivá odpověď na předchozí otázku přičítá na vrub číkoli — jisto je (předkládáme tuto věc bez poznámek čtenářstvu Č. Lidu a váženému kruhu přispívatelů a spolupracovníků), že jednání uvedené není správné.

Pro další důkazy tvrzení svého zvolíme si jiný oddíl publikace „Národopisná výstava Českoslovanská", totiž Zvykosloví. Dnes, kdy v Českém Lidu jsou dosti úplné přehledy veškeré domácí literatury národopisné, je velice snadno kontrolovati práci původní nebo práci sestavenou na základě prací, knih i článků posud vydaných. Poněvadž pak o zvycích poměrně nejvíce bylo psáno (není skoro stránky, která by nebyla probrána), je docela přirozeno, že autor soustavného článku o zvykosloví v díle „Národopisná Výstava Českoslovanská" nemohl se vyhnouti pracím starším, popisům a výzkumům svých předchůdců na poli studia o zvycích československých. Mohlo by se tu ovšem namítnouti: Kdo lidové obyčeje, zábavy, slavnosti, jednotlivé zjevy při nich zná ze zkušenosti, může je popisovati prostě z vlastní hlavy, na základě svých poznatků, nepotřebuje tu věděti a poznamenávati, že ten nebo jiný také vše to popisoval. To jest ovšem pravda! Jiná otázka je, jak vysvětliti potom nepopiratelnou shodu tohoto popisu nového s posavadními pracemi staršími, pokud se týče postupu myšlenkového a vůbec celé stylisace, týchž slov, používaných při novém popisu, úsloví, slohových obratů?

Na konci článku o Zvykosloví zahlédneme poznámku: „Vše bylo sestaveno hlavně na základě Zíbrtových studií". Čeho se týká tato poznámka, neumíme určitě pověděti: buď článku o Zvykosloví nebo snad úpravy oddělení zvykoslovného na NVČ,? Buď jak buď,