i když vysvětlíme tento způsob opatrné citace methodou již s dostatek objasněnou při způsobu citací v oddělení českých krojů, je potřeba si všimnouti blíže článku o Zvykosloví a podrobiti jej srovnání k obdobným článkům v Českém Lidu. Předem budiž tu konstatováno, že si hledíme toliko poměru Českého Lidu k dílu „Národopisná Výstava Českoslovanská", nevšímajíce si, že ve Zvykosloví čerpáno je týmž způsobem, jak z Českého Lidu, z prací také jiných! Těch v tomto projevu pomíjíme, k tomu se ještě jindy vrátíme.

V Českém Lidu III. upozornil dobrý znalec blatského národo-pisu řed. Fr. Lego na zvláštní zjev při zvycích svatebních jihočeských, na svatební praporec. Před ním nikdo o tomto praporci nepsal. Článek ten proto dlužno pokládati za první upozornění na svatební praporce. Praporců těch bylo několik vyvěšeno v oddělení zvykoslovném na NVČ. V díle „Národopisná Výstava Českoslovanská" patrně také bylo potřeba v příslušném oddílu zmíniti se o svatebních praporcích. Jak se to pořídilo, vysvitne ze srovnání těchto dvou odstavců:

Český Lid III. str. 97—101.

Svatební praporce z okolí Počátek, popisuje a kresbou provází Ir. Lego. „V krajině koleni Počátek... bylo obyčejem o svatebním veselí nositi praporce k účelu tomu zhotovené a ozdobené . . . Praporec ten v svatebním průvodu nésti bylo výhradním právem žen. Obyčejně právo to náleželo staro-svatce . . . Praporce svatební byly pořízeny nákladem obce a proto byly vždy uloženy u obecního úřadu ... V které obci svatebního praporu neměli, vypůjčovali si ho z obce sousední . . . Svá-děliť zajisté o něj mužové mnohé půtky se ženami a hleděli se ho vždy lstí i mocí zmocniti, což by pro ženy pokušením, nectí a hanbou bylo" atd.

Národopisná Výstava Českoslovanská, str. 222: „...Pozoruhodný v průvodech těchto bývá zvláštní praporec, který v některých krajinách, jmenovitě kolem Počátek v cechách, nese starosvatka. Praporce tyto v okolí Počátek byly majetkem obecním, a která obec praporce neměla, dlužila se jej od obce sousední. O praporec bývaly zdánlivé spory, a jestliže se podařilo svatebčanům praporce nějakou lstí se zmocniti, bylo to starosvatce a ostatním ženám k hanbě" atd.

V Českém Lidu II. popsala pí. Ter. Nováková v důkladném článku jiný, neobyčejně zajímavý předmět ze svatebního zvykosloví, kytici svatební zvláštního rázu. Před pí. Ter. Novákovou nikdo o kytici této nepsul, a proto opět dlužno pokládati věcný, podrobný popis pí. Novákové za první zprávu o kytici. Srv. Vykoukal, česká svatba, 1893. 43. Jediný exemplář této kytice z Kam. Sedlišť věnovala pí.