dílech, skoro doslovné znění až na pranepatrné, bezvýznamné odchylky, jež neubírají přesvědčivosti našemu tvrzení:

Český Lid, II. str. 466. Vynášení „smrti" a jeho výklady starší i novější. Podává Dr. Ö. Zíbrt. „. . . Na smrtnou neděli odpoledne vynášejí ze vsi Mařenu odrostlejší děvčata. Mařena bývá upravena z došku, oblečena ženským šatem . . . Došek „Mařena" nastrčí se na dlouhou tyč, kterou děvčata nesou po celé dědině. Ža dědinou odstrojí došek a hodí iei do vodv" atd. atd.

Národopisná Výstava Če-

Skoslovanská, str. 225. „. . . Nosívá se smrt (Mařena) v neděli odpoledne. Upraví ji odrostlejší dívky z došků, oblekou v ženské šaty, nastrčí na dlouhou tyč a nosí po dědině. Za dědinou ji odstrojí a hodí do vody" atd. atd.

Český Lid, II. 109—110.

„Jízda králů" o letnicích v zemích československých. „- . . král (mladý hoch) a jeho pobočníci oděni jsou po žensku, král ověnčen kvítím a skoro zastřen rau obličej stužkami a prsa ozdobami. V ústech drží růži, nesmí promluviti. Euce má opřeny v bok. ¦Aby jeho kůň byl řízen, spojen jest pentlemi s koňmi pobočníků, kteří po vojensku mají vytaseny šavle" atd. atd.

Národopisná Výstava Če-skoslovanská, str. 226: ... král,

mladý hoch, a jeho pobočníci oděni jsou po žensku a ověnčeni kvítím a stužky zastírají obličej i prsa. Král v ústech drží růži, neboť nesmí promluviti. Euce má opřeny v bok. Jeho kůň jest spojen s koni pobočníků, kteří mají vytasené šavle" atd. atd.

Shrnujeme celkový dojem z četby předchozí. Tuto obranu svou, byvše přinuceni posavadním umlčováním Českého Lidu, píšeme, jak každý uzná, klidně, beze všech osobních nájezdů, beze všech výčitek, pokud se týče celého obsahu vydávaného díla „Národopisná Výstava Českoslovanská". Máme celou řadu poznámek, odůvodněných námitek a spoustu oprav rázu čistě věcného. Vše to odkládáme z tohoto dnešního projevu, aby se nezdálo, že snad hrot tohoto článku je zúmyslně namířen proti nákladnému podniku o Národopisné výstavě českoslovanské. Nikoli!

V tomto článku jen obhajujeme se zřetelem k Českému Lidu zásady, zachovávané ve všech kruzích literárních. Na konec ovšem připlétá se do péra malá vzpomínka, vzpomínka nyní časová. Národopisné práce, vykonané před Národopisnou výstavou, pravidelně se posuzovaly jako snažení dilettauské, nevědecké, nekritické, bez srovnávací methody, jako pouhé bezúčelné shánění materiálu neprohraného, zbytečného, jako neprospěšná práce „staré školy".