str. 518
Neujde ten jistě přísné pomsty jeho, kdo se opováží ku zlosti ho popudit; zvláštní čest mu musí dáti, v jeho hájenství, neb zahrádku kdo hodlá vjít.
V zahrádce té hojně mnohé vy kvétají od přírody vseté hojitelné byliny;*) v tisícletém lůnu svém zde ukrývají kovodárné skály tvrdé koviny.
|
V této asi době podává německý spisovatel násilnou etymologii slova Rübezahl = Rob (poddaný, nevolník) a zahlen (platiti). Čeští přistěhovalci prý násilně vymáhali od domorodců Némců dávky a odtud se udržuje upomínka, že přísný pán horský jako strašidlo budil hrůzu; odtud vznikly pověsti o něm i jeho jméno. **)
Zajímavé je, že skoro souěasně sběratelé národních písní českých zaznamenali z lidového podání znárodnělou skladbu o „Rybrcolovi". Byla otištěna ve vydání Rittersberkově a zní takto: ***)
„Poslechněte, lidé zlatí, a přistupte ke mně blíž, Pán Bůh s námi, všickni svatí, udělejme všickni kříž.
Po Krkonoších již chodí Rybrcol, ten mocný duch, mnoho šašků lidem plodí, před ním uchovej nás Bůh.
Začasto se po obloze vznáší jako krkavec,
nebo jozdí v zlatém voze jako krásný mládenec.
Tu hned jak had leze z země, tu zas promění se v strom, tam zas straší lidské plémě, bleskem jako bouřný hrom.
Přec však když si požertuje tento lesní horský host, lidi často obdaruje, onť má stříbra, zlata dost.
|
*) V poznámce spisovatel vj'svetluje: „Rybrcolovo hájenství (Rübezahls-Revier) a Rýbercolova zahrádka (Rübezahls-Garten) jsou tak nazvaná bytodlná místa toho skalního ducha. Rybrcolovo hájenství pod bílou loukou v hlubině ležící místo, jistě místem nejpustším nazváno býti může na celých horách těchto. Kdo prý do hájenství toho vkročiti chce, Rybrcola panem Janem jmenovati a černou slepici za oběť mu přinésti musí. Rybrcolova zahrádka jest místo, kde množství lékařských bylin se nachází a kde as před 150 lety joště kovkopství se provozovalo."
**) Der Volksfreund, Neuste Präger vaterländische Zeitschrift, 15. August 1810, 370—371: „Die Slaven trieben wieder im flachen Lande den nützlichen Ackerbau und machten in diesem Zweige von Zeit zu Zeit schöne Fortschritte. Sie Hessen daher ruhig die alten Einwohner auf ihren unfreundlichen Bergen leben ; doch scheint es, dass sie diese nach der Zeit als ihre Unterthanen oder Knechte, slavisch Rob, betrachtet und ihnen Zinsen aufgelegt haben. Am längsten hat sich das Andenken von ihnen in Riesengebirge, erhalten; denn Rübezahl hiess von Rob und zahlen, eine Abgabe, die ein Knecht seinem Herrn entrichten innsste. Wenn nun der Tschechische Einwohner mit Gewalt die Abgaben von den Deutschen abforderte, so mag es wohl geschehen sein, dass man diesen strengen Herrn gleich einem Gespenste gefürchtet hat." ***) České národní písně, v Praze, 1825, str. 94—95.
|
