Ž netištěných zápisků Krolmusových. 525

Žalým vrchu. Prý zde město bylo a se propadlo. Semo tamo na hoře této kameny ukazujou lidé pozůstalé od tohoto města bývalého.

Pod Vysokým městem v Krkonoších jest ve vsi Třiči poloha Poustka, na Poustce říkají. Zde studánka divotvorná „u Boží vody" říkají. Ona je zdravá, lid se při ní modlíval. Ona se světila, processí k ní chodilo atd. Jednou v noci mládenci šli k této studánce, vypravuje se, a oni prý viděli v průvodu naproti jíti koěží bezhlavé. Mládenci se obrátivše zpět strachy od této studně v Poustce, a hle, oni zase ty kněží proti sobě viděli jíti.

Mezi Jabloncem a Vinařící na Krkonoších jsou dvě hory, mezi nimi oudolí. Zde lidé vidívají a slýchávají psy honicí v noci štěkati a zvěř honiti s jedné hory na druhou.

Třetí sešitek s nápisem „Archaeologická cesta po cechách r. 1854 V á c 1. Krolmusa" opět si všímá lidového podání českého.

Zpěv divých žen: Netři nohu o nohu, je to velký hřích, jez polívku z bedrníku, budeš dlouho živ. — Jedna baba povídala, když do lesa chodívala, Na teň bedrník, na ten bedrník. Píme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít.

Ě e p o r y j e. Dle pověsti tři panny zůstávaly u kostela na Manoušce (Manouška). Jirasův vrch, z něho vychází Bílá paní. Na vrchu čarodějnice se pálívaly. V Ěeporeji jeden obyvatel když má bolení v životě, nastrouhá si prášek z ráže kamene a zapije ho vodou a bolení prý ho přestane. Sám V. Krolmus očitý svědek toho.

V Chrášťanech mateří líčko na opuchlinu list se přikládá též. Beraní ocásek dto. Jitrocel též dto. Jej se děti ptají: „Pověz, kolik hrnců másla má máti." Jablůnek uvaří se a teplým, vlažným se rána omejvá. Dobrejšek kvete od Panny Marie až do poslední Panny Marie na zdi, bez zalejvání na stěně; dává se kravám po otelení do lízání.

Bílá paní. Kratochvíl tesař z Litovic 60 let stár když chodil ze Sobina domů, do Litovic z práce, tak večerem často u císařského mostku u remisu, nyní u bažantnice císařské, vystoupila na 10—15 kroků od něho vzdálená Bílá ženská (paní) a chodila s ním přes luka panská, kdež býval rybník, nyní louka břevská, a doprovodila ho beze všeho strachu a hrůzy až k Litovicům. Tam opět zmizela.

Duch bílý. Pacholík Fr. Krůta z Chýnavy, 10 let starý, když u Klácela sedláka č. 9 před 16 lety (r. 1838) sloužil, chodíval koním 1 hodinu s půlnoci pro seno a vždy vidival ducha bílého nade dvorem a vrchu tohoto statku č. 9.

O Bílé paní. Jan Svoboda, panský zahradník, okolo r. 1835 před 19 lety v Břevech zůstávající při ovčíně v panské zahradě cí-