přiléhá melodie EN. 12.: Ach, synku, synku, tak i texty jejich patří k sobě. Erben píseň tu nadepsal Těžké orání, neboť v ni tatíček ptá se: oral-lijsi?a synek odpovídá mu: oral jsem, oral, ale málo, kolečkosemně polámalo... oraljsem... cestu bílou, kudy jsem chodil za svou milou... a konií beznadějně: už se nedáme spolu oddat. Zároveň však vřadil ji mezi písně vojenské, ač v textu přímá mrážka na vojančinu není — vším právem, poněvadž celý její tón a směr k nepochybnému konci poukazuje, takže následující ve sbírce textů píseň: Už je ta láska zapálená (vydavatelem Láska shořelá nadepsaná) přes to, že v jiném kraji byla zapsána, zdá se býti skutečným jejím dovršením a zakončením, ana pokračuje: dali mně flintu na ramena . . . dali mně šavli na řemenu. Také třetí text tohoto nápěvu, Dejme si hoši (bratři), dejme zahrát, jejž Erben podává ve dvou variantech, jest vojenská píseň hocha, jenž se dal odvést pro svou holku.

Doufám, že čtenář mi přisvědčí, pravím-li, že zde opět rozbor nápěvů a rozbor textů způsobem velmi rozhodným na vzáj em se p o tvrz ují, při čemž výslovně a s důrazem připomínám, žebral jsem zřetel ke všem u Erbena zaznamenaným textům každého těchto nápěvů.

Než přistoupíme k nápěvům pětiřádkovým, k nimž vede další rozvoj skupiny naší, musíme si povšimnouti písně, rovněž pětiřádkové, která hudebně souvisí jednak s Osiřelo dítě (a ovšem i s EN. 91. a EN. 493.), jednak s posledními třemi nápěvy, o nichž právě byla řeč, totiž EN. 86., EN. 654. a EN. 12., textovně pak úplně náleží k písním o posledních věcech člověka jednajícím, avšak přes to nám představuje zvláštní odbočku; je známá krásná, hluboká píseň Z e země jsem na zem přišel, jejíž nápěv (EN. 784.) slouží jedinému textu, obsahujícímu v druhé a třetí sloce i tklivcu vzpomínku na zemřelou matku. Jeit v moll a má pět řádků o 6 a 7 tonech (slabikách). Kladu ji zde spolu s nápěvem moravským ze sbírky Su-šilovy (str. 506.), jenž jest v dur, a příbuznost s Osiřelo dítě, jakož i s Ovčák pase ovce zvláště patrnou činí: