pojiť. Dy .se nechce, horši, jak dy němože. Kdo si umí smyslit, nemusí se nadělat. Je do práce jako lev. — Neměla baba roboty, kupila si praša. — Na prašivou hlavu vostrej lnli. — Dyby každý pravdu kryt, dávno by svět peklem byl. Faíeš do tmy zachodí, pravda na světlo vychodí. Toč pravdum jak toč, pravda zostaně pravdum. — Dobrovoťná úmluva všecky práva zavírá. Kde je málo, sám král' tratí právo. — Pražne bečky najvěc huču. — Přiběhl jak nezvětý (~ z brku vj ražený). — Vlna se bez větra nepohne (příčina). — Předou spolu špatnou přízi (nesrovnávají se). — Přidává na nohy (jde rychleji). — Horší přijímač než zloděj. — Kdo se něnaji, tyn se něnaťiže (kdo zmeškal příležitost). — Nepusť hyTa pro motýlV — Plná kapsa nejlepší přízeň. Přítel' pytel', kapsa strýc. To je dobry přítel': Kaj med, tam je hněď. Tetka kapsa a stryk misek. Kdo ma sv. Petra za přateťa, snadno se dostane do neba. Bez nehod přátel nepoznáš. V ščesťu přateí na tisíce, v neščesťu jak by ich vodum vypařil. — Kdo miluje proměnu, nedostane odměnu. — Dyť vám pšenica neprši (nemáte pilno). — Čija (čí) kosa prvša, teho luka širša. — Co není psáno, není dáno. — Pták mrhák, rybka chybka (čižba a chytání ryb nenese užitku). — Tam chybělo enom ptačí mťéko (bylo všeho hojnost).

Rady: Iz (jez), kaj (kde) 1'udě jeďu; seď, kaj l'udě seďu; stůj, kaj se stava; davaj, kaj se dava- Zpivaj, kaj se nuďu; uč se. kaj se uču, mluv tam, kaj se ptava; spi tam, kaj se spava. Svěť svátek, posť se v pátek, nebude tvůj statek krátek. Jez chléb a pij vodu, nepřijdeš na chudobu. — Kdo se radí, nezavadí. — Každá radosť něco stojí. — Dostál se mezi čtyry dlúhé a dvě krátké (do rakve, umřel). — Kdo ráno stává, Pámbů mu dává. — Jak naučila bába, tak naučí máma, jak mluvili naši předci, tak mluvíme všeci (řeč). Po peru poznáš ptáka, po náčinu řemesnika, po řeči člověka. Kaj je izba, tam je pec, kaj su l'uďe, tam je řeč. Hl'edaš-1'i zysku, nel'utuj pysku (řeči), čim menši zvonek, tym jasnější híasek. Z pusté stodoly vyl'eti sova, z hiupeho člověka hlupe slova. Najdarebnějše koio najvěc vrzuka. — Nelepší řemeslň vod meze k mezi (orba). — Choť by eno metlařiček, ene dy je řemesniček. — Řezník se učí první rok běhat, druhý rok lhát, třetí rok šidit. — Dobrá robota, miiá sobota (výplata v sobotu). Hl'eď ene (jenom) také roboty (práce), co ti sl'ubuje tež soboty. Nehl'eď na lačnotu, ene na robotu. -— Dřeva neukúsneš, rodičů uprosíš. — Dyž nechytne za rohy, za ocas neudrží (o lidech marnotratných, kteří by hospodařili, když už neni z čeho). — Rok má dlouliý krok. — Na černej rol'i obil'e se rodi. — Sed si na rovné (když se kdo vypínal a pak byl ponížen). — Jaký rozum, taká řeč. Často v haleně chatrné najdeš rozumy jadrné. Kaj rozum ně-staéuje, tam třa (třeba) kapsum dokladař. „Rozume, poď dom" (praví, ťukaje si prstem na čelo, kdo prořekl něco hloupého).