Sam jedl, sam pil, sam sobě rob. — Najprem sebe umyj, a potom těprem druhých myť možeš. — Podle sebe soudím tebe. Sedl'ak, dyž nenaháže (husto nenaseje), nenaváže. — Sedl jak žába na měkkotu (dostal se na dobré bydlo). — Jaké semeno, také plemeno. — Dy (když) neseješ, tež nevěješ. Plev naseješ, plev navěješ. — I čerta by ' sežral, dyby se netřepal. — Ně dycky šita všecko spravi. Co je po sil'e, dy něni pil'e. Solné, že be se mohl s bekem trkat. — Nove sitko na hřebik věša (nové věci každý si váží). — Věc se ich utapja ve skťence ež (než) v řiče. — Nesmi hněď skokem, aby bylo potem. ¦— Skoupý haní cizí hostiny, a přece na ně chodí. — Dyby nebylo skryvača, nebylo by kradača. — A dyby sťépka zlaté vajco znésla, dyž ho vypije, čechmanta po ní. — Sl'uby idu z huby, a huba něni svata evandelija. Sťuby máju diuhe zuby. — Dokud' slovo v hubě, něpaťi, ale jak vyjde, často spal'i. Siovo néni poťeno (když se kdo cítí uražen). Od dobrého slova jazyk nezabol'i. — Slyšel zvonit, aťe neví, v kerém kostel'e. — Smije se, jak v Hohřích plačó. - • Ešče něni všem dňam sobota. — Chodi se slípkami spát (časně), Co neuspí do pfinoci, po půnoci nedospí. L'epsi spáni miž (než) snidani. Spí na psí kůži (kdo dělá jakoby spal). — Pambů voťky, a čert spoiky. — Stáří krásy nepřidává. Mladého učívej, starého uctívej. Starej babě Teda hrabě. — Stojí jak svaté ho smetané (z doby obětí pohanských?). — Stanku se nedohostí, 1'esti nedopostí. — Jakého sme stavu, takou jezme stravu. Kdo nad svůj stav žije, tomu na dva kyje. — Kdo staví, pozbude peněz i zdraví. — Kdo něposteťe (pod dobytek), ten nězebere (úrody). — Dycky stonky, nikdy zvonky (pořád postonává ale neumírá). — Popadá ho střeěek (plaší se). — Kdo je letos Stuchlíkem, bude na rok nuzníkem. — Stůně na zdravou nemoc — Kdo se nestydí za hubu, dostane do ní nebo po ní. Kdo se stydí, svůj bruch šidí (kdo se upejpá při jídle). — Je svaty, nohy mu visu do pekla. Za svatého se néhodiš a za djabía si hlupy. L'epsi umřiť a byť svatým (říkává se, když někoho něco sužuje). Pro svaté haní k voltářo nemůžo. — Neměla s ním světa svázaného (nebyla s ním zasnoubeni). — Před svědomím neutečeš a Pánubohu se neskryješ. — Dobře nedáJ Pámbů svini rohů a býkovi rozumu. Sviňa by budía (bodla, trkala), dyby měla rohy. Dyby měla sviňa rohy, jak by ploty obstály? — Mam svojeho do nového (cizího nepotřebuju). Každý má svého do nového (svých starostí dost).

Co je šeptané, to je zethaué. — šil by krajči, němá niti; jak ma niti, němá šiti. — Škoda nenese užitku. Z každéj škody má někdo užitek. — Škoda ho už v zemi hnit. — Scestí musí hledat člověka, a ne člověk scestí. Daromny štich bez uzeika. — Co šušky (šuškaní) nastaly, od tej doby máto slyšet — Špinky (stopky z peří) pro synky, a peři pro cerky. — Švačka (švadlena) vyšije ptáčka, a vola ži (sní). — Švec ma tel'ej zysku, co natáhne skůry v pysku.