str. 545
Zvyk horši ež byk: býka zažiněš a zvyká nějza (nelze). Zl'e je kladu lámať, dyž nezlomí hůlky. Ohýbaj mňa, mamko, dokud su já Janko; jak já budu Jano, neohneš mňa, mamo.
Žába nebude bez kaluže. Žába kalužu najde. Na žábě si mářo nastřiháš (na tom si málo vezmeš, kdo nic nemá). Je žábě po bruch (maty). — L'epší vojákem ež žebrákem (mrzákem). Žebrácky kyj je těžký, a přece ho l'udě často hťedaju. — Zel'ezo je tvrdé, a přec se podať musi. — Čert vezme ofěru (věno), a oítař (žena) ostane. Metia a roba (žena) nejťepši je doma. Roba chlapovi hlavu napraví. Boba chlapovi pravdy něpovi. Druhá žena jako první dítě (vzácná). Pes, co něščeka, a roba, co někřiči, za nic něstoju. — Ženitba: Anko, poď, ja už idu, ty vezmi měch a ja bidu. Jaký šél, takovú naše!. Kdo se žení pro statek, přichází na zmatek; kdo se žení pro krásu, ta trvá do času; kdo se žení pro cnosf, ta trvá na věčnosť.
Žerty, vtipy a slovné hříčky.
Říká žebrákovi „bratře" (chuďas). — To je náručního volka vlastní bratr (hlupák). Nesí Krista Pána do Egypta. — Tancovala se Stojanovým Jankem a Kóteckým Juro (nebrali jí do tance). Nač bych se žebrací},1) dyž si možu vyptat. — No šak se uzřeme u kožušníka na žerdi (praví liška lišce). — Jaký pán! palec mu vylízá ze spiny.
— Chudobnému prý bída nejlíp svědčí. — Cigán ho ztratil z rozvory (neví se, čí je). — HandPiť hlupotu (hloupě jednati). — Ko cura na kuřata nasadil (roztržitý). — Raduj se, nahý, nepotrháš ko-šul'e. — Poseďte, kmucháčku, budem zitra topit. — Kmotr nekmotr, enom s hrušky dolů. — Robota se mi zprotivila, na jídlo mám chuť.
— „Co dělá N. N.?u — „Sedla a váťce (sedí a válí se == lenoch).
— Spěš od žida na pobožných pěsničkách vyzpiva, miž (než) od vas dostane. — Požene za grejcar veš po strnisku do Vídňa. — Hledí na nebozíz a vidí dláto (švidře). — Přeletěl přes peklo (kdo má ryzí vlasy). — Rozežene se to po světě a trochu po hřbetě (těší se, kdo se vydává v déšť na cestu}. — Tož si vyber, dyž sú samy trnčáky (vdolky s povidlím). — Panský zvyk a svinský obyčaj (Když se komu při jídle brká a p.). — Máš rozumu za kolik hoferů. — Nepoznal frátera v kožiše (zmýlil se na někom). — Šla spíš do kostela než zvonili (má nemanželské dítě). — Dáme si pokoj pťetkám a chytneme se hlúpostí. — Ani zmrztej košuťe se ně boji. — Podívejte se, on, dyž jí, všecko strká pod nos. — Jíž se mně chetajó přáteli (když se objevují vrásky ve tváři). — Chodí po strejcovy mezi (šmatle boty). — „Jane, že prýťabil'i?" „Mamko, nebil'imna: kopal'i mňa,
1) Žebračit se 1. žebrotou se bídně živiti, 2. při práci se namáhati do „ožebračení" = až se stane mrzákem.
|