ornament na záklopě malován dvoubarevné, na prkně podélném jednobarevně a jednodušeji.) V Oujezdě Dolním č. 103 u Zindulků jest na prkně příčném: Leta Páně 1822 a na lomenici pod ním malování, kdežto na záklopě spatřujeme hlavní nápis „Pán Bůh žehnej v tomto domu, vystavěl jsem, nevím komu, nakladeni Jana Štancla."

Lomenice, t. j. kolmá a šikmá prkna vlastního štítu měla za stará asi vesměs malování; jelikož však byla méně chráněna než poloukrytý „šup", vymizely na nich ornamenty brzy. Jest málo jen stavení, na nichž jasně jsou zřetelný; v Dolním Oujezdě na č. 300 jest všech pět prken štítu pokrjto větvičkami tulipánů z poloviny uzavřených v poupata, z poloviny o rozvitých květech. Ku stavení tomu, v nejedné příčině znamenitému, se ještě jinde vrátíme. Eůžice spatřujeme dále v Budislavi u Zerzánů; i na č. 2tí na Horní Zaháji kromě vzácných „pěti ran Krista Pána" zřejmá ornamentální malba na prknech lomenice.

Mnohem častěji než na štítu zachovaly se ozdoby na okřídlích, ktará (alespoň s jedné strany) dosti jsou chráněna. Základ ozdob jest dvojí: čára vlnitá a sekáček

tento základ rozmanitě jest styli-

sován, tak že sotva jedné chalupy okřídlí pcdobno druhému. Ze základu čáry vlnité, často dvojité, jakoby vyrostaly točinky, bobulky, listy různých druhů, květy dvojbarevné; co do zbarvení převládají barvy věnců a ostatních arabesek: žlutá, červená, zelená, černá. Kraj bývá něk dy i vyřezáván, též do tvaru čáry vlnité, točinky nebo sekáčku. Krásně malovaná a zachovalá okřídlí zaznamenali jsme na domcích: Litomyšl č. 472, Dolní Oujezd č. 300, Osik č. 150, Lány č. 23 (sekáčky), Ěíkovice č. 9, Osik č. 62, Kacimberk c. 56.

Z popisu našeho i z kreseb, jež připojíme, zřejmo, že výzdoby lomenic, kukel a okřídlí jsou jen rodnými sestrami ornamentů ve vyšívání a lidovém průmyslu. Zdá se, že vždy úplněji vyvrácena bude výtka, jakoby naši etbnografové v umělecký průmysl i v umění naše způsobem takořka směšným chtěli uváděti jen a jen vyšívací ornamenty a podoby, nemajíce ničeho jiného. Lid měl pro rozličné druhy naivního, ale rázovitého svého umění a řemesla rozličné výzdoby; že jest duch v nich týž, svědčí jen jednotnému prameni, odkud plynuly. A že plynuly nejen z ducha českého, leč zároveň slovanského, poznáme z okolnosti, která naplnila nás úžasem radostuým: ozdoby tuto vylíčené shodují se ve mnohém s kresbami a malbami lidových kancionálů moravských (vydalo Olomúcké museum r. 1891, kreslila Madlénka Wanklová). Ba i ta nejmenší součást lomenice: makovice, „vrzátko" nebo korouhvička, mnohdy podobnost má s některými iniciálkami dotčených zajímavých prací prostých písmařů a rechtorů.

Drobné a štíhlé zakončení kukel bývá buď z plechu, buď ze dřeva neb i z obojího, konečně také hliněné, jako líčí K. V. Adámek v okolí Svratky. Podobnou hliněnou pěknou makovici nalezli jsme dosud jen jednu ve Člupku č. 52. Makovice plechové mají podobu