koule, hmotné hvězdy nebo koule ostnité, která připomíná nám ježky na husitských řemdiších. Ostatní makovice jsou dřevěné, obyčejně v podobě koule v kalíšku; některé vzácné exempláry mají však tvar kalichu, z něhož hostie vystupuje. I v Litomyšli téměř zcela katolické jest makovice-kalich, na př. na Lánech č. 27, na Dolním Předměstí č. 465 ; jinou spatřili jsme ve Střenici. Na Kacimberku vypíná se nad domkem č. 56 pěkná dřevěná makovická: srdce ohněm plápolající. Zdobné makovice tvaru kuželovitého má Pohodlí.

Korouhvička nebo „vrzátko" jest zajisté mladšího původu než prosté makovice, lsteré víc a více na staveních hnijí a se drolí. Shledáváme tu podoby nejrůznější, základem ovšem bývá tvar praporkový. Zaznamenáváme tvary: psí hlavu (Zaháj č. 47), lvíčka třímajícího drobnou korouhvičku (Lány Č. 31, statek dříve Dočkalův), lvíčka podávajícího holbu (na hospodě v Osiku), koníčka (Bělidla), praporek s datem (Němčíce č. 64 — rok 1791). Mnohá stavení mají více „vrzátek" nebo makovic, někdy i větší počet než kukel.

Vyčerpavše „výtvarné" ozdoby lomenic, chceme se letmo zmíniti ještě o jiné výzdobě stavení. Že staré zámky bývají často arabeskami pokryty, jest známo; v čísle 4 na Dolním Zaháji jest takový zámek a blíže něho držadlo na dveřích s datem 1654. Ve mlýně Střítežských v Kamenných Sedlištích č. 2, v sednici, která slouží teď za krupařský krám, v čele ve zdi vytesán kříž, nad postranným vchodem pak srdce — též jakési Boží požehnání! V Osiku č. 150 na lomenici pod kuklu pověsili obraz svaté nějaké (snad sv. Barbory), v č. 44 mezi okna světničky umístili starobylý obraz na skle malovaný, představující Pána Ježíše v hrobě, střeženého dvěma anděly* V Desné jest malování na zděné vnější zdi světničky, v Budislavi u Zerzánů na dvéřích osmipaprsková hvězda atd. Tak prostý lid náš všude dával na jevo svoji zálibu v ozdobách, svoji zbožnou mysl.

1. Dosud tento obyčej zachoval se na Přeloučsku v četných vesnicích, kde o posvícení se to děje, zvláště v Bezděkově u Choltic, Veselí Odraném a ve Lhotě pod Přeloučí. U nás pak obětovaný kozel se pravidelně sní; uvaří se z něho „kulajš". Slavnost ta dnes je více