str. 560
rázu maškarního. Občan J. Kopecký v Bezděkově zastával ve všech těchto místech úřad popravčího a řečníka. Roku 1870 též byl posledně házen kozel v Pardubicích v hostinci v Plodru (dle vid. Prateru). Divno, že tehdy úřady mlčky to trpěly. Josef Hanuš.
2. Kozla shazovali prý v Sebranicích před lety s věže kostelní vždy v den sv. Jakuba. Usušené krve shozeného kozla přidávali lidé do kouřidla, jímž podkurovali toho, kdo se lekl, aby uleknutí nemělo zlých následků na jeho zdraví. Shazování se juž neděje. Vídal jsem je však před málo lety ve vsích kolem Choltic na Chrudimsku. V okolí Městce Heřmanova stínali kohouta. Karel Hovorka.
3. Y čechticích (okres Dolní Královice) před několika lety shazovali o sv. Jakubu (o pouti) beránka ze zvonice, kterýž vždy, když dopadl k zemi, zapíchnut byl od řezníka. Krve užívali pak v prostonárodním lékařství. — Podobně před 3 lety veřejně zabíjen byl beránek v Košeticích (okr. Dol. Královice). — Co se tkne stínání kohouta, stínán byl před 7 lety ve Studené (okr. Dol. Královice) o svatbách a v úterý masopustní. Podobně dalo se kdysi v Holicích (okr. Dol. Královice). J. Valchář.
4. Doptal jsem se (vyprávěl mi to stařec 841etý), že shazovali kozla v Chlume u Hlinská a v Hlinsku rovněž. Vyprávěl, že tamtéž stínávali kohouta a že byl určen k popravě také pes, jemuž se pak dostávalo milosti. Jos. Pohanka.
5. Starou zprávu o shazování kozla zapsal jesuita J. Barner, Knihy hospodářské (z lat. textu Krištofa Fišera), 1706, str. 285: „Kozlové k s v. Jakubu nebo při začátku tohoto měsíce zabiti bývají, anebo z vysokého místa svrženi, sebraná krev jejich zachovává se pro všelijaké příhody náhlé a jistá její částka dává se v octě, jestli která žíla v těle lidským se přetrhla a krev se usedla, zase se rozplyne po ní." — J. Možný-Podčápský popisuje shazování kozla a zabíjení kohouta v severních Čechách v článku „Kaje mého dětství", Česká Včela, v Praze 1846, č. 56, str. 223—224 takto: „V outerý (po posvícení) chodí hoši po staveních, aby ukradli kohouta; jestli žádného nechytí, tedy si ho koupí. Pak se k večeru přistrojí obyčejně jeden muzikant za kazatele, ovšem s rozdílem, dva hoši mají kohouta, každý s jedné strany na šňůře uvázaného, muzikanti hrají, chasa výská, a domnělý kazatel jde za kohoutem. Takto se táhnou, ovšem velikým zástupem provázeni, doprostřed vesnice. Zde stojí židle, přestrojený muzikant si na ni vystoupí, drží řeč nad kohoutem, loučí se s posvícením, škádlí zvědavé babičky a provádí své kudrlinky. Konečně sestoupí a kohoutovi hlavu utne, není-li šavle, třeba jen nožem. Tu se začnou diváci rozutíkávat, on ale uchvátí kohouta za nohy, honí se za nimi a hází jím po mládeži, až s ním do hospody vklouzne. Ačkoliv je kohout samý prach a bláto, přece si
|
|
