str. 561
pak na něm muzikanti pochutnají při večeři, neb jim ho hospodská uvaří. . . Závodní sousedé Němci také pochovávají posvícení. Místo kohouta mají ale kozla, kterého jeden z muzikantů vezme na vysokou střechu, druhý drží dole řeč a pak hodí kozla s výšky dolů, kdež se' obyčejně zabije. I toho si pak muzikanti přivlastní a pochutnají s na něm!" — Jan 8. Retik rýmuje o shazování kozla v básni „Kado-vánky mládeže" v Zieglerově Dobroslavu. v Praze, II. 1., 1821, str. 182: „Když pak nám se přibližoval Jakubský popravní den, by se kozel připravoval pro smích lidem vyvolen; věncován byl vonným kvítím, slavně na věž veden byl, jsa v okýnku na prkýnku — závrať dostal — dole byl." Dr. Čeněk Zíbrt.
Povídky z okolí svojanovského (ve východních Čechách)
Podává Ignác Hošek. @PP@(Dokončení)
(Dokončení)
VII. Vo Rašínoj.
Já to mám vot svýho tatínka, a ten to zas mněl vot svýho otca. Jak sem to slyšel, tak to budu vypravovat.
Tak na Svojanovskýin zámku byl jeden pán a menoval se Kašín svým příjmením, a ten byl tuze zléj. Von ten zámek stavěl celéj — ne, jenom ho dostavoval — a dyž ho stavěl, tak huboval — von byl tuze zléj — huboval a trápil moc lidi. Tak ve Starým Svojanově na Krejzlovým gruntě — jaký mněl příjmení, to nevím, ale říká se tam u Krejzlu. Tak mu přikázal — dal ho zavolat do zámku — aby mu z lesa ve Vrchách — tamle vocud je ho vidět, Vrchy se menuje — přivez nej.věcí strom s pařezem, s kořeňama i chvojíina. A jemu to nebylo možný; tak šel ze zámku dom s pláči. A potkal pana fořta s toho zámku, a von se ho ptá, proč pláče, A von mu říkal, ži ten strom má při víst do placu i z vrchem i s kořeňama a že to nedokáže. A ten fořt mu povdal1): „Di dom. zapříhui voly, vem ten silnej vůz, co máš uevobjetéj, a
přijeď do lesa, já ti pomůžu!" A tak šel dom a zapříh voly a přijel do lesa. A ten fořt vylez na strom zhůru až do vrška a začal jím klátit ze strany na stranu a klátil jím tak dlouho, až ho vyvrátil i s kořeňama. Strom se položil. Dys se položil strom, tak von mu povdal: „Zrichtuj vůz, naložíme ho" A sedlák viděl, že juš to nejni ui^i dobrýho, tak mu vůz zriehtoval. A fořt chyt u pařeza strom, a jak byly ošče kořeny v zemi, votřís ho, blina vopadla a hodil to na předek. A dyš hodil to na předek, zas vzal strom s předu a hodil ho zas na zadek na vůz, aby byl» rozdelenej. Předek s« dá napřed, a zadek se vottáhne tak daleko, jak je dlouhéj strom. A dyš to mněl naložený, tak povdal sedlákoj, aby to přivázal. A ted jeli s tým do placu do zámku. Dyš přijeli do placu, tak sedlák povdal — Rašín se díval z vokna — tak sedlák povdal, aci2) ho de přijmout. A von viděl, že je zle, ten Kašíu. Tak řek, jenom aby ho složili, nechtěl jít ven. Tak fořt povdal, aci2) ho de přijmout, chce-li po dobrým nebo ne. A dyš pan Kašín
1) t. j. povídal. Někdo říká povídal a někdo p u vdal
2) t. j.ať si.
|