jus si stará taky, budeme mnět vo kus blíž." A vona jit nechtěla, že aby se jitu tam aeco nepřihodilo. Ale von ináč nechtěl, jenom jit téma horama. Tak ted šli a šli celéj deň. A přišla noc, a byli pořád ešče v horách Tak ted princ hledal místa, hde by mohli byt na noc, aby se nic mamince nepřihodilo. Tak tam našel jeden dub, a ten byl fprostřetku vyhniléj, ale do něj byla ďoura.3) Tak tam maminku dal do toho duba, a sám tam u ní držel stráž, aby nejaká divoká zvěř tam nepřišla. A pak v noci uhlíd hroznéj blesk f těch horách. Ted se žebral a běží se dívat, votkut ten blesk se vzal. Tak tam na jednej vysokéj jedli se to na vrchu blejskalo. Ted von ale na milou jedlu vylez, co to tam je. A tam byl zlatéj pás, a vot toho pása zlatýho ta zář pocházela po celejch horách. Ted von — bylo na tom páši napsaný, hdo ten pás na holým těle nosí, žádná střelná rana a nic zlýho se ho nechytí a nicce4) jom stát nesmí, a přenesmírnou silu má — von pás voá'ďál a uvázal ho na sebe. A dyš přilez do prostřed jedle, pás z něho spad a byl na vrchu na jedli hned zas. Von ale vyylez zhůru zasej a slík se do nahá. Šaty pustil dolů a pás na sebe dal na holý tělo. Tak slez dolů a přistrojil se a zasej spěchal k mamince. Ale maminka spala, nicce jí zlýho nepřihodilo. A von ráno dys stal, von jí nic neřek. Zasej šli pryč a spívali písničku k svatým Jakubu a modlili se. A přišli na jednu zelenou louku, tam na téj louce že budou snídat. Tak povídal: „Maminko, sedněte, sou tady květiny, a jeste, a já se tamle pudu podívat. A vona mu povídala: „Nihde nechoď, ace5) ti tam nic nepřihodí." A von jí povídal: „Maminko, nebojte se, mně se nestane nic." Tak tam šel. Byla tam jedna velká skala, a byl tam kamen, ležel tak vo samotě na téj skale. Tak von ten kamen vzal a zvih ho, co pod ním je. A 'voní byly pod ním dolů schody. Tak von šel po teeh schodách až dolů. A důle byl tuze velkéj pěknéj plac. Tam šel do jednej seknice, nebyl tam žádnéj; šel do druhéj sekniee, tam bylo dvanást stolů, a na každým stole bylo maso a víno. Ted šel do třetího

pokoja, tam slyšel hroznéj hluk, tak podle toho hluku šel dál, tam uhlíd dveře, tak ty dveře votevřel. Dyš ty dveře votevřel, eo tam viděl než dvanást vobríí, a ty se tam křičeli a bili. Tak jom povídali: „Poď, pod, zemskéj červíku, ať nám přindeš k snídaní na pochutnání." A voli jim povidá, že co tam tak křičí. A voni mu povídali, že aby je šel rosoudit, že jim otec umřel a že nechal po sobě plášč, a ten plášč hdo veme na sebe, že ho žádnéj nevidí. Tak aby je rosoudil, kom 6) ten plášč by přináležel. Von ale povídal, aby plášč rostrhali, a každéj aby si z něho vzal kus. A jak to rek, tak z nich jeden vobr železnou hůl zvih zhůru na něj. Jak ale tu hůl na něj zvich.') von nemeškal a vytách palaš a na jednu ranu fšem8) hlavy sťal. A ted šel zasej k mamince a povídal jí: „Maminko, potte, 9j našel sem místo, tady si votpoěinem. Ale štrnást dni tam mužem byt. Máme tam co jest a pít taky." Ďyš tam maminku přived, tak jí povídal — dal jí tam masa co chce a vína, ace5) nají a napije, a von že se pude podívat, jak ty hory sou daleko, brzoli přindou venka. A začal spívat k svatým Jakubu písničku a šel po schodách zhůru. Ale von na tu ranu jich zabil těch vobrů jenom jedenást, a ten dvanástej se svalil. Von myslel, že sou mrtví fšecky; ten dvanástej vostal žif. A dyš ho slyšel jit pryč, dys spíval — sám byl skovanej ve sklepe ten vobr — ted šel k téj královně ten vobr a povídal jí: „Ty královno, ty budeš mou ženou.. Ale jenom mně řekni, jak bychme10) se toho tvýho syna zbavili." Vona mu votpověděla, vona že neví, aby si přec něco vymyslil, jak by se toho syna mohli zbavit. Vobr jí povídal: „Ty se déj do velkéj nemoci, ževti je špatně, dyš von přinde domka. Ěekni mu, že se ti zdálo, že tady f tech horách je jedna jabloň, že dys s téj jabloně tři japka utrhne a sní, že po tech' jap-kách hned každá nemoc přende. Ale u toho stroma je tuze moc žoužele, ta žoužal ") ho tam usmrtí, tak se ho nejlechčéj zbavíme. Von ale večír přišel dom; ešče byl venku, dys slyšel maminku oubykat. l2) Ted povidá: „Co pak vám, maminko, je V Co pak