vám to tady neslouží? Jesli pak so vám co zdálo?" Tak vona mu to po vida, že se jí zdalo, že tady f tech horách je strom, že na ůom rostou tři japka, že dyby mněla ty tři japka, že by byla téj těškéj nemoci zbavená Tak von ale šel, voji že pude pro ně, že je pude hledat. Žoužal vodhrnul na stranu a pomyslil si: „Co já polezu pro japka na strom?" Strom popad a vy trh ho celéj. A tři japka utreli n dal je do kapce a strom vzal na rameno a spěchal zas spátky k zámku. A přišel dom a japka jí dal, a vona jak do prvního "japka kousla, hned byla nemoc pryč. A povídal jí: „Dyby se stalo, a na vás nemoc přišla, máte ten strom tady pod voknem." Druhéj deň ale povidal, že pude zas se podívat. Tak šel a zas spíval k svatým Jakubu písničku Vobr dyž ho uslyšel, tak zas zrovna ke královně šel a povidal jí: „Jesli pak ti přines ty japka?" — „Von préj přines ty japka tři, von přines celéj strom, je préj tady pod voknama." Tak ten večír zas dyš přišel domka. zas ju vobr naved, zas aby tak stonala, a aby mu řekla, že se jí zdálo, že f tech horách je tady drak a že má mlíko, že má mladý, že dyby toho mlíka mněla, tak že by téj nemoci byla zbavená. Dyby von jí pro to mlíko šel. A tam vocud víckrát spátky nepřinde, drak ten ho zežere. Ale von šel, vzal si ŕlaščičku a šel. Při jednej skale f tech horách ten drak ležel, a tři mladý cucaly. Von ty mladý votstrčil a mlíka do flaščičky si nadojil. A pak šel pryč. Dyž jí ale mlíko dal, jak ho koštovala, hned byla nemoc pryč. Tak ráno von zas spíval k svatým Jakubu písničku a zas šel pryč, zas že pude do hor. Tak ten vobr jí povidal. von přenesmírnou silu musí umět, ale že to ináč nemůže byt, že má něco na holým těla, dyť mejch jedenást bratrů na jednu ranu zabil. „Ale večír mu udělej koupel a aces) slíkne do nahá, abys viděla, co má na holým těle."

Ted von dyš přišel večír dom, tak maminka byla zdravá. Tak ho to tuze těšilo „Dys seš tak hodnéj, tak sem ti udala koupel; dys si byl maléj, tuze ses rád koupával." A vobr jí přines divný koření; tuze voněla ta voda.

Ted ale von se šel koupat a chtěl se koupat f podlíkačkách a košili. A vonn mu povídala, t> že by ta koupel nebyla nic platná, ace5) slíkne do nahá. Von povidal: „Dokut sem byl maléj, tak sem to ďál, ale ted dys su velUéj, tak se vás stydím." Vona mu povídala, že co bys se mne styděl, dyť já su tvá maminka. Tak ju ale poslech a slík se do nahá. A von zlatej pas ze sebe voďďál a položil ho na stůl. Ale vona vo tom páší nevěděla, von jí nic norek. Ted ale vobr jak to viděl, že je f koupeli a pás že dal na stůl — skovanej vobr byl —, tak ale skočil a pás mu vzal a povidal mu, ted že dyš ho má, ted že se oa ňom pomstí. Ted holt prosil vobra, jenom aby mu daroval živobytí, aby ho nezabíjel. Tak ale vobr mu vzal jeho co mněl kabelku a dal ju na něj a vyloupal jom voči a ty voči jom dal do téj kabelky. A ten hrozně plakal. A maminka ho na to kopla, že juž ho jednou čert moh vzít. Tak ho vobr vyved až na ty schody. A ten voči mněl vyloupaný, bolest hroznou, tak holt po pamněti šel pryč, až přišel k tom dubu, hde byl na noc, jak maminka v ňom ležela, a tam se jednotržně modlil a spíval k svatým Jakubu. Třetí deň mu tam přines stařeček jest. A pak mu nosil každej deň. A pak k ňom přišel anděl a povidal mu, že ace •') tak nemodlí, že ta modlidba až nebe proráží. A von povídá: „Jak se nemám modlit, když vočí nemám?" — Anděl jom povidá : „Dyť je máš f kabelce, voči si přidělej a budeš vidět zas." — Von povidá: „Dyž juž je to devátéj deň, voči sou suchý, co mám f kabelce, ty jus se mne nechytnou." — Anděl jom povidal: „Já ti je přidělám sám." Voči jom přiďál, a ten zas tak viděl jak nejprf. Ted jom anděl povidal: „Ted ty spěchej spátky do toho zámku, ted je jedňnást hodin, královna tvá matka a vobr si špacírujou po zahradě, abys tam doběcb, dokud sou v zahradě." Tak von ale běžel. Příběh do zámku ; voni si špaďrovali v zahradě, a zlatéj pás visel na řebíku. Von ale zlatéj pás — honem se rostrojil a na holý tělo si ho zas připjal. A na to voni přišli k vobědu. Ale dyš ho viděli sedět, a zlatéj pás že byl pryč z ře-