bíka, zrovna před něj padli na kolena. Alo von vytách palaš a vobroj zrovna hlavu sťal. A maminku vzal za ruku a ju zvih zhůru, jí že to féecko vot-pouščí. Ted maminka mněla spívat písničku k svatým Jakubu a modlidbii Vona fšecko^ zapomněla, tak ju zas poznof učil. Dyš ja ale naučil zas, tak teprof šli k svatým Jakubu. U sva-týho Jakuba šli k svätej spovedi. Von ale velký pokání nedostal, von se leehko vymodlil, ale maminka dostala těšký pokání, tak se jí esce pomoh modlit. A dys se to vymodlila, tak ale šěasně skonala. A von po její13) funusi třetí deň zemřel. A zlatéj pás si vzal sebou do hroba. A juž je konec. — Ta mrcha ho ešěe kopla, dyž mněl voči vyloupaný; to byla potvora!

To vykládal Francek Moravec na pastvě.

• Dys sem mněl deset let, tak sem šel ze svejma rodiöaina, z matkou a z otcem, k její bratroj na besodu Bylo to v nedělu. Dys srno tam přišli, po-vidali si tak ťšelijaký věci. Von můj strejc mněl na posteli klobouk, a f tom klobouce byl bíléj šátek, a ten klo bouk stál taklele — byl kastorovéj. Tak nehdo tam zavadil do téj postele, a ten klobouk se převrátil.. Dys se převrátil, tak ten bíléj šátek z něj výpad a s toho šatka vyletěla ta velká hostyja, co je w monstranci. Tak můj otec povidá: „Hde pak si tohle vzal?" A von povidá, jo, von povidá: „Já nevím, hde se to tady vzalo." Tak můj otec to vzal do prstů a dívá se; inu jak hostyja f kostele byla, tak vypadala. Tak otec povídal: „S tým si nedělejte žádný hry, hde ste to vzali, tam to dejte." Ale strejček na to ne-řek nic a byl jako zaleknutéj. Inu ne-řek nic, ani ďám to tam, ani nedám to tam. Tak jeho žena potom za krátkej čas se dala do nemoci. Von ju nechal zaopatřit. Tuhle f téj chalupě to bylo, aby věděli, že jo to jistotná pravda. Jak se vyspovídala, a podal jí, tak ale skonala. A potom vona nedala pokoj, strašila. Pod lavicou jako by prelamoval nehdo louč, a pořád nemněl pokoj, a dyš šel nehde na besedu večír, tak hned joho stavení svítilo. Tak von si nevěděl f tom porady, tak šel do Stašova k starým kostel-níkoj — takovéj tam byl — šel tam na radu, co by uďál, aby mněl pokoj. Tak von mu dal, co se na Jidáška světí — já nevím, jeslí volej nebo co to bylo, inu co se holt světí na Jidáška — a dal íiin svěcenou vodu. Tak von vykropil a téma volejama, co mu dal, s tým vykouřil, a jak to uďál, tak f síni mu zaplakalo, a víckrát nic neviděl. A je to celý.

To vykládal Václav Gupal.