Druhé, trochu změněné představení bylo pak večer ve světnici v hospodě. To začínalo opět povelem pánovým: „Tak, páni muzikanti, zahrajte mi peknej, veselej kousek pro mého šimla." Ten přišel a za,-tancoval trochu; mezi tím přišli tři židé a ptali se pána, je-li ten šiml na prodej. Pán odpověděl, že ano a že stojí 300, což se jim zdálo mnoho. Smlouvali tedy chvíli, když však pán ničeho neslevil, tak si plácli a ptali se zase, co že ten kůň žere. Když se dověděli, že oves a seno, tak přinesli opálku ovsa a dávali mu žrát, drželi však opálku u ohonu; na upozornění pánovo, kde že je huba, přidržovali mu opálku k hubě. Šiml však jim opálku vyrazil, židy porazil a utekl dveřmi ven.

Po malé přestávce řekl opět pán: „Tak, páni muzikanti, zahrajte mi pěknej veselej kousek pro moje machoury (židy)." Židé začali proti sobě komicky skákati, ale v tom přišel čtvrtý s rancem na zádech. Tito hned ho uvítali a ptali se ho, kde žil, načež on, že není ani švec ani krejčí, že nikde nešil; dále se ho ptali, kdo chodil, načež on, že žádného nevodil. Pak se tázali, kde vandroval, a tu on, že byl v Leipciku, Majlandu, a jinde, — a co prý odtud přinesl nového, na to on, že pěkné zboží, jehličky, špendlíčky a jiné zboži. Chtěli, aby jim to ukázal, a když on nechtěl, chytili ho, porazili a prohlédli mu ranec; po prohlédnutí všeho svázali to zase do rance a dali mu jej opět na záda. Potom začali všichni 4 tancovati,, načež pán šel a vyhnal je s vytaženou šavlí, při čemž se žid s rancem opozdil a pánovi ranec hodil na záda.

Pak přišel Tyrol s pajácem (medvědem). Pajác tancoval a vytrhl se vždy a vskočil mezi ženské, při čemž bylo ovšem mnoho hluku. Pak tančila tancmajstrová (bába) a po jejím výkonu přišel sedlák. Při tom bylo ticho, jen vždy některý muzikant zapiskl; sedlák se dívat. až přišel ke stolu, tu je teprve uhlídal a s nimi se vítal. Po té se jich ptal, co to mají za muziku, k čemuž oni, že mají posvícení a že jsou zde již 3 dni. Tu si dal sedlák zahráti: „Až se bude u Fym-burka suchá lípa zelenat" atd.; ale v tom přišla jeho žena a tahala ho domů, že děti pláčou a že nemají chleba. On jí odvětil, aby šla domů a dala jim tedy koláče, při čemž ona se dala do pláče. On jí připíjel, ona mu plácla do džbánku. Pak se jí ptal, jestli by tanco vála, a ona, že ano, pakli něco umí; i objali se a tančili spolu. Když obtančili jednou kolem, selka mu utekla a on šel před muziky a dal si hráti. V tom přistoupil k němu pán, šťouchl ho a ptal se, má-li nějaký ausweisung? Sedlák se ohlédl a povídá: „Ausweisung? — Tady je. To jsou dvéře." Tu pán po té: „Když nerozumíš, tedy vandrpuch." I vyndal sedlák nějaký starý kalendář, hodil jej pánovi na hlavu a utekl.

Pán pak řekl: „Tak vám, lidičky, děkujeme, co jsme chybili, to nám odpusťte, a vy, páni muzikanti, hrajte pro celou společnost." Tím byl program vyčerpán, a chasa dala se do tance. Hra tato se