provozovala na Netolicku v obcích: Elhenicc, Babice, Chvalovice, Chrá-šťany, Němčíce, Rabín, Petrův Dvůr atd. Účastnící té výpravy vyšli v pondělí a vraceli se v sobotu domů, aby se o týdenní výdělek rozdělili a sobě přes neděli odpočinuli. Veškeré výlohy uhrazovaly se z čistého výtěžku, tak hlavně opatření a udržování krojů, oprava hudebních nástrojů a podobně.1)

Posadí-li se mládenec na místo, kdež právě dívka seděla (čili, jak se praví, na místo ještě „teplé"), bude přinucen dívku tu milovati.

Z Královéhradecká.

Když se nám při vstoupení do světnice dvéře nápadně zlehka, jakoby samy od sebe otvírají a zavírají, budou v tom domě co nevidět „svarby".

Z Královéhradecká.

O husí „kobylku" (polokruhovitou prsní kost) se dívky tahají, držíce každá za jeden konec oblouku: které z nich zůstane větší kus přelomené kosti v rukou, té se vyplní, co si byla při tom v duchu přála. Snadno uhodnouti její přání: aby se dostala za „toho svého".

Z Královéhradecká.

Na sv. Ondřeje apoštola (30. listopadu) má si děvče (mládenec) napsati jména svých nápadníků (děvčat, o něž se zajímá) na lístky a ty si dáti pod hlavu. O kom Z nich se jí (jemu) bude té noci zdáti, toho (tu) dostane.

Z Královéhradecká.

Na sv, Barboru má se utrhnouti jabloňová větvička; ta se provleče husím brčkem, i s tím prorazí se zátkou, kteráž se zatkne do

1) Pozn. red. Srv. článek „Chození s klibnon (koněm)" v Ô. Lidu II. 345 ad., 595. Vypisuji tu zároveň zmínku v listě zasloužilé pěstítelky národopisu moravského pí Lucie Bakešové v Ořeehovičkách: „Čtouc Vaše pojednání o chodení s klibnou, umínila jsem si Váni psáti, že již v roku Í888 při Národopisné výstavce v Ořechově jsem uvedla „koně", kterého představuje zde při svatbách žena šprýmovná, která tancuje a zpívá, mávajíc obyčejně šavlou ueb okytkovanou holí. .Yfyslím, že maškaráda ta z jiné doby a za jiným účelem předváděna bývala a že původně neplatila svatebčanům. V Ořechově od nepamřtných dob vždy při svatbách chodil kůň, z říci c a plachty utvořený."