str. 585
hederacea) na drobounko a rozsekavší hodí jej do mísy, v níž roztlučená vejce se nalézají, vezme měchačku a „rozkvadlá" tnto vejce, která se s kun-drlátknm smísí. Když to učinila, vezme kastrol s máslem a dá jej na plotnu. Hnedle potom vezme krajíčky buchty a dává jeden po druhém do rozkvadlo-vaných vajec, obrací tam každý kra jíček vidličkou tolikráte, až je dli kladné vejci a kundrlátkem obal«n a dává pak opět jeden po druhém d» vařícího másla, v němž je opět dle potřeby obrací, á když jsou dosti upečeny, vyndává z kastrolu hotové kosmatice, které se na Boží hod při obědě požívají a velice dobře chutnají. Význam kosmatic jest, tuším, asi ten, aby požíváním kundrlátka čili pupence byli všichni domácí chráněni proti čarám a moru v nastávajícím roku, jelikož pupence užívalo se proti čarám i moru, jako se užívalo černobejlu, divizny, vorlíčky, pivoňky, svatojanského květu, černého koření, všedobra atd. J. K. Krase.
* Kosmatice (kocmatice). Slovo kocmatice vykládá p. proť. Plan-ský, jako termin pro smažená vejce (Č. Lid II.). V Cechách východních, zvláště však na Cáslavsku sluje kos maticemi (kocmaticemi) jídlo připra-pravené z osmaženého květu bezu černého (bezinkovóho). jehož plody, známé bezínky zavařeny s cukrem, dávají výborný dryák k barvení vín a jiných tekutin a našim hospodyním velmi dobře známy jsou. Kosmatice z tohoto květu strojí se takto: Rozvitého květu natrhá se s delšími stopkami, pak se omočí v solených žloutcích, načež se obalí moukou a dá usmažiti v másle jako kobliha. Při smažení státi musí stopka bezového květu vzhůru, za níž usmažená kos matice se vytáhne z másla ven. Tyto kosmatico bývaly druhdy oblíbenou lahůdkou dětí i dospělých, nyní jen málo kde je strojí, podobně jako známé smažené placičky sladké a na mnoha místech duté, jimž říkají „Boží milosti". . A. Šolta.
* Ve kterou stranu uhodí
blesk? Blíží se bouře, blesky počína,í se křižovati, hrom v dáli duní, pomalu burácí. Bouře jest zde Hospodář na Chýnovsku vezme sirku, rozžehne ji a
drží hoříc! ve vzd uchu a pozoruje její plamének, kterým směrem asi plápolá. V tom směru, kam ukazuje plamének, blesk jistě udeří. J. K. Hraše.
* Luťijské slavnosti se zálibou
konaly se na Kroměřížsku a Přerovsku. Oznamuje mi dp. P. Tom. Šmýd. že se Lucie zamotala do plachty, vřeteno a přeslici majíc, skrčovala sa a pak natahovala, až byla větší a vetší, při čemž neustále předla. Vine. Prásek
* Betlémské ovčičky. Ještě po čátkem tohoto století byl obyčej na Velízi u Žobráka, že před půlnoční mší svatou místní farář vyvedl všechny děti z chrámu i s obecním pastýřem. Děti běhaly kolem kostela a mečely jako ovce. Pastýř mečel jako beran. Farář (posledně P. Libieký) šel za nimi. Tak so znázorňovaly ovce na luzích betlémských. Až posud v térože kostele se udržuje obyčej, že o půlnoční oba místní pastýři troubí jeden za oltářem a druhý na kruchtě. Zde pastýř začal troubiti, jako když svolává stádo a druhý mu hned odpovídá. Tak střídavě vytrubují na počátek a kouoc mše sv., při evangeliu a po pozdvihování. Pastýřům za troubení se dostává koledy i od těch, jimž dobytek nepasou. P. Alois Dostál
* Zkazka o divých ženkách z.okresu hlineckého. V II. ročníku „Českého Lidu" uveřejnil Alois Jirásek mezi lidovými zkazkami z okolí poličského též zvláště zajímavé zprávy o divo-ženkách. I v jihovýchodní části okresu hlineckého, v poříčí Svratavy, kolují růzué vzpomínky na divoženky, jež, jak nám r. 1891 starý cikánečky hajný Brdíčko s posvátnou hrůzou vypravoval, byly prý pozorovány na pasekách a mýtinách ve vůkolních široširých lesích, v nichž rozkládá se starodávné hradiště zkamenělozámecké, na němž po několik let archaeolog-ický výzkum podnikajíce, zjistili jsme dvojí od sebe odlišné zalidnění, a z nichž trčí malebné Perníčky (Peruničky) s balvany, s mísami obětními. Zvláště prý od starých lidí v Cikánce a Křižánkách slýchával, že za měsíčních nocí na mýtiny se divé ženky scházejí a tam tancem se zabavují. Divé ženky dávaly prý ř lidem různé rady „pro zdraví". S nepořízenou by se bylo však jich tízáno po účinku
|
|
