str. 14
Výklad Dresserův ujal se skoro všeobecně. Shoda doby, kdy se slavily Quinquatrie a Řehořské průvody, přestrojování, písně, dárky a pod., vše to zdánlivě potvrzovalo správnost tohoto výkladu. Není divu, že tedy byl výklad znova a znova opakován, že byl z knihy do knihy přebírán a také u nás zdomácněl (viz zmínku o Smoloví nahoře). Výklad opakuje také Reimann ve svých dějinách lidových slavností a výročních obchůzek. K)
Všimněme si důkladněji tohoto výkladu. Kdy se poprvé objevuje a šíří názor, že Řehořské popěvky vznikly z pohanských Quinquatrií ? Teprve za doby humanistické a za doby hnutí reformačního, dříve nikoli, ač obřady Ěehořské jsou dávno před tím po celý středověk v západní Evropě doloženy. Původní záznamy líčí nám Řehořský obřad žákovský prostě. Školáci zapěli píseň o sv. Ěehoři, velikém učiteli, příteli školství, „verbovali" nové soudruhy do školy a za to se jim dostalo dárků. Tak také staročeské Řehořské písně jsou jen prostě zosnovány, jak podepsaný ukázal v knize o výročních obyčejích, kdež zároveň zjistil úplnou shodu nedávných říkadel Řehořských, oblíbených mezi dětmi v tomto století, s popěvky staročeskými. 7) K dokladům pozdějším, tam uvozovaným, připojiti dlužno jiné, starší svědectví, jak prostě pěli žáci na sv. Řehoře o užitku dobrých mravů a školského učení. Nejstarší tuto píseň zaznamenal Jan Musophilus a přibral ji do svého kancionálu r. 1585 pod názvem „Na sv. Řehoře, když chodí pro nové žáčky: Král Šalamoun moudrý praví, že k moudrosti nepřichází žádný, jediné z mladosti, kdož zvyká Bázni Boží, najpřednější ctnosti. Za prvního věku věrní rodičové dávali pod správu dítky neb syny své, aby je dobrým mravům vedouce učili. Protož my již nyní dům váš navštěvujem, žádaje za žáčka vašeho synáčka, pokud nevyroste, ať bázni přivykne, učíce se ctnému učení školnímu, skrze něž by přišel k poznám pravému, Pána Boha věčného, Otce nebeského, aby v světě lidem mohl se hoditi, vám k potěšení býti, prospěch šťastný míti a potom se do nebe s vámi dostal Amen." 8)
Z nápisu písně předchozí se poučíme, že byla zpívána na sv. Řehoře, kdy žáci již chodící do školy shromažďovali po domech „nové žáčky". Bylo to zvykem tenkráte ustáleným, jak svědčí také narážka
puéri, subornato episcopo, sub sancti Gregoru persona, cum adiunctis satel-litibus ordinis sacri. Addi quoque solent dona, quibus invitentur ad scho-larum amorem pueri . . . Natum est lioc festům a Quinqnatriis, quae Ethnici solemniter cele-brarunt die XIX. martii. Habent autem nomen Quinquatria a diebus quinque, quibus praeceptores discipulique feriati šunt et discipuli quidem Minervalia sive ??????, persolveriint praeeeptóribús. Praeceptores vero dicipulis spiras distribuerunt... Canciones praeterea in hoc festo habitae šunt, a quo sola et una omnis sapientia et doctrina petenda esset . . ." Srv. též J o a c h. H i 1 d e b r a n d i, De diebus festis libellus, Helmstadt, 1701, str. 57—58.
6) Reiman.n, Deutsche Volksfeste im XIX. Jht., Geschichte der Entstehung und Beschreibung ihrer Feier, Weimar, 1839, str. 56 a d.
7) Zíbrt, Staročeské' výroční obyčeje, v Praze, 1889, str. 65-67.
8) Jan Musophilus, Kancionál jednohlasný, v Praze, 1585, str. 45.
|
|