dome, náš starý, dobrý učitel nesmí více po Řehoři choditi a za dveřmi zpívati.' Když byli velicí, jako hospodářové učinili tak, a tu ten žebravý marš pana učitele přestal, dávajíce mu za to jistý peníz, aby raději na ten den místo holdování učil ve škole." 13)

Roku 1831—2 vyšly v Praze a v Hradci Králové „České národní duchovní Písně", sebrané od Jos. Vlast. Kamarýta. Kamarýt nemínil v této sbírce podati pouze písně čistě lidové, t. j. lidem složené, nýbrž také písně umělé, v lidu vžilé a oblíbené. Ukazuje to předmluva k prvému dílu na několika místech, zejména na str. XV. a násled.: „A když sem po vesnicích sebíral a sebírati dal, nebylo téměř chýšky, která by mně hezkým prošívaným s v a z e č k e m nebyla posloužila, v každé vísce povědomých špalíčkových kancionálů bylo k nalezení. To samé v městečkách" atd. Také úvody k jednotlivým písním svědčí, že Kamarýt chtěl ukázati, kdy se která píseň od lidu zpívá, s jakými obyčeji jest spojena atp. Pramenů však, z nichž čerpal až na skrovné výjimky, nikde neoznačil. Jen autory samouky jmenuje: V. Sládečka při č. 39—42 písní poutniekých (II. 90 n.), P. J. Kassia Vysokomejtského při č. 3 písní obecných (II. 154 n.).

Teprve J. Jireček v Hymnologii určil některé předlohy písní Kama-rýtových v abecedním seznamu písní. Jsou to tyto písně z Kam. (čísla podle pořadí, jak následují písně v tomto článku): č. 1 — 5, 7, 8, 14, 15, 17, 20, 22, 24, 26, 31, 34, 35, 38, 41, 46, 48—51, 57, 62, 63, 65, 67, 70, 71—73, 77, 78, 82—84, 87, 90—92, 97, 98, 102, 103 (celkem 46 písní). Jireček měl při tom zřetel toliko k starším kancionálům, úpravy textové nedotýká se vůbec. Proto probral jsem znovu i ty písně, které v jeho Hymnologii jsou již uvedeny. Pro písně č. 1, 14, 49, 57, 82 (podle mého pořadí) nalezl jsem též starší předlohu, než jest uvedena v Hymnologii. Pokud některá píseň u Kam. vyškytá se též v jiných sbírkách písní národních, pomíjím vůbec, ježto se o tom může každý snadno poučiti v díle I)r. G. Zíbrta, „Bibliografický přehled českých národních písní." 1)