Národopisné studie našich umělců.

Potěšila by se Božena Němcová, kdyby tak mohla viděti, jak se v posledních letech obrodilo studium lidu chodského, na jehož své-ráznost tato velká duše již před půlstoletím s láskou a zápalem ukazovala. Stará chodská sláva má už zajisté krásný pomník v Jiráskových „Psohlavcích", už studují se zase mravy Chodův, řeč, zpěv, obydlí, živobytí, a ve všech těchto směrech pracuje s dobrými výsledky nejen věda, nýbrž i umění.

Umělci Mašek, Douba, Vele a j. stavíce se na Chodsku, zachytili tu a zachovali příští paměti celou řadu výjevů ze života chodského lidu, nade všecky však oddal se lidu chodskému mladý umělec Jaroslav Špillar, nedávaje se odstrašiti ani všeobecnou nákazou, porušující už den ode dne kmenovou svéráznost i v tomto lidu konservativním a houževnatém. Pěkný obraz svatby chodské od tohoto umělce mají dnes před sebou čtenáři Českého Lidu spolu s detailovým obrazem z téhož rodinného obřadu od akademického malíře Douby.

Obraz Špillarův nepotřebuje dlouhého výkladu. Podle združení „svarebnyjch", zvláště že v předu průvodu jest družba s droužkou, za nimi pak že už si ženich sám vede svou „znejmilejší", poznáváme, že už novomanželům odzpívali „huž a huž a huž, huž je Hädam muž" atd. a „Ten klenck3rj pan falář dobrotivyj, dal je mi vobrázek, von je živyj" ...: svatba ubírá se z kostela a rovnou do hospody na občerstvení a veselí, než dojde — kdo ví kdy, bude-li se tu svatebčanům líbiti, třebas až v noci — na oběd a na ostatní řádné veselí svatební se všemi starodávnými zvyky a obřady.

Folklorista musí na obraze Špillarově chváliti, jak umělec živě a věrně podává nejen průvod svatební sám, nýbrž i hromadnou účast celé vsi na obřadu rodinném, která jest při každém takovém obřadě na vesnici chodské nemalé váhy. Po první stránce vyniká dobře žádoucí toho dne kuráž droužčina, neomalená veselost družbova, tesklivost nevěstina, zara-ženost ženichova i hlučná radost „svarebnyjch". Droužka zvedá v ruce lahvičku po rosolce, již asi prázdnou! Není divu: kdo se jí kde namane, každému po cestě a po vsi dává připíjeti. Totéž činí matky; kdybychom