studium jejich znenáhla ukázalo, le mezi těmito památkami -starší literatury a národními tradicemi v ústech lidu jeví se nemalá shoda, což vedlo přirozeně k mínění, že mnohé národní písně a pohádky zakládají se na těchto"památkách starších, které do lidu vnikaly a mnohé z nich lidem hýly osvojeny. Dalším srovnáním seznáno, že mnohé z těchto literárních plodů starších vyplynuly z předloh cizojazyčných, zejména ze spisů by-zatítskořeckých; zkoumány i tyto předlohy a studium jejich vedlo ještě dále, takže zkoumání rozšířeno znenáhla na poetické plody národův evropských i asijských, a uznána odvislost jedněch od druhých. Badatelé nabývali tak přesvědčení, že národní fantasie zpracovala ve svých plodech látky různotvarné, které odpovídaly domácímu vkusu a názoru, nestarajíc se o jejich původ a stejně užívajíc domácího i cizího. Za úkol zkoumání pak vytčeno lidové plody analysovati, jich původnost neb odvislost určovati a v případě odvislosti stanoviti poměr domácího zpracování k cizorodému. Při takovémto srovnávacím rozboru vysvětlila se mnohá věc v písních a pohádkách obsažená zcela přirozeně, a živly mythologické dříve předpokládané buď zmizely úplně, nebo byly uvedeny na patřičnou míru. Příklad následující to objasní.

V Kollárových „Národních zpievankách" (v Budíne 1834) nalézáme na str. 5- zajímavou píseň slovenskou, v níž přichází jméno nejvyššího boha slovanského P a r o m a (Peruna). Jakožto sběratele Kollár uvádí Pavla Michalka, Gabr. Rutkaye a bar. Mednianského. Obsah písně zmíněné jest tento: Nedaleko Trenčína v dolině při Uh rovci stojí mezi dvěma potoky strašná skála, která má lidskou tvář i postavu, ruce, nohy, oči a hlavu. Při ní leží kámen povalený na zemi jak o dítě. Za starých časů cikánka, jmen e m Ratka, nesla tudy dítě na ruce. Nemajíc plenky ani onuce, ulomila k u s- chleba j o č-n é h o a o č i s t i 1 a j í m dítě.

Dítě nevinné pro ten hřích čeká tu do soudného dne a tvoří někdy divy, c hraníc osení před mrazem. Ale Ratka u té řeky bude skalou až na věky.

Ve vysvětlení věcí (str. 408—409) Kollár uvádí svědectví svob. pána Mednianského, jenž souhlasně s obsahem uvedené písně vypravuje toto: „Bůh všech božstev starých Slovanů, Parom, proměňuje všecky lidi v kámen, kteří jeho darů zneužívají a lžou. Koluje dosud přísloví ,nech zkameniem', chce-li někdo svou výpověď dotvrditi, -načež mu hned víry se dostává. Příklad nejvyššího trestu vznešeného boha ukazuje osamělá skála nad vsí Uhrovcem při stoku dvou melancholicky bublajících potoků,