čiastky." 3) — V jiné konečně pověsti slovenské se vypravuje, že zlí lidé zabraňovali Kristu Pánu vyžmolit si několik zrnek z klasu, ač tento šel od samého kořeno až po vrch; proto se Kristus Pán rozhněval a chtěl všecka zrna sešmýkat, ale P. Maria zachytila vršek klasu a prosila, aby ten kousek nechal pro ptáčky. Od té doby má obilí jen krátké klasy. 4)

S pohádkou slovenskou, jak ji podává Šujanský, souvisí česká, kterou vypravuje Jos. Svátek:5) „Za dávných časů, když byli lidé ještě dobři a pobožní, klasy šly od samé země až ku konečku; stéblo nebylo hladké jako nyní. Avšak lidé byli pořád bezbožnější, nevážili si darů Božích, ze pšeničné mouky narobili velikých kulí a zahrávali si jimi. Dlouho díval se tomu Pán Ježíš a lidem shovíval, ale konečně přece je potrestal. I rozkázal andělu svému, aby šel a plameny nebeskými zapálil klasy, by lidé neměli živobytí nejhlavnějšího. Když však P. Maria zpozorovala, co anděl učiniti chce, sestoupila rychle se zlatého trůnu svého, uchopila ještě v čas bělostnou rukou svou hořící klas za vršek a prosila Boha syna svého za slitování. Pán Ježíš byl pohnut a zarazil plamen, tak že nejvyšší zrní nedotknuto zůstalo. A tak se stalo, že nyní klas není delší než dlaň." 6)

Poněkud jinak slyšel naši pohádku vypravovati J. K. od své matky.7) Za časů, kdy Pán Ježíš po zemi chodil, bylo všude Boží požehnání; obilí mělo klasy až do země. Ale lidé si daru Božího nevážili a šlapali jej nohama. Kristus se rozhněval a chtěl obilí v zmar uvésti. Matka Boží přimlouvala se za lidstvo a prosila, aby celý klas nebyl zmařen, aby zbylo aspoň pro kuřátka. Kristus odrhnul zdůly dlouhý klas, a zůstal jen krátký klásek pro kuřátka.

Plnější a podrobnější jsou zase pohádky polské. Dle podání lidů krakovského obilí dříve úplně jinak vyhlíželo než nyní; klasy šly totiž až do samé země přes celou délku nynějšího stébla, a tolik bylo chleba, že si ho lidé nevážili. Kdysi matka, potřebujíc při jakési příležitosti pro nemluvně plenky, místo ní užila střídky chleba. Pán Ježíš k ní právě přišel a viděl, co učinila. Rozhněval se velice nad takovou nevážností daru Božího, i ustanovil zničiti všecko obilí, aby ho už lidé neměli; uchytiv za klasy, táhl vzhůru, chtě stéblo' úplně zbaviti zrna. Na štěstí spatřila to Matka Boží a přiběhši ručkama svýma chytila nahoře, a co mohla uchytiti, tolik nám zůstalo toho klasu dávného. „Nechť to bude," pravila, „pro má zvířátka kočku a psíka." Pán Ježíš nemohl jí odmlouvati, neboť on všecko stvořil, Matka Boží však stvořila kočku a psíka. I nyní,