kdo miluje Marii, miluje i její stvoření, zvláště když se nyní živíme toliko chlebem, který pro ně zůstal. 8)

Podobuě vypravuje se v okolí Slavkova (okr. Olkuském). Za dávných časů klasy byly na žitě plné až do země. Ale jednou byla žena na poli, a dítě se jí znečistilo. Tu ona, místo aby je otřela travou, otřela je obilím. Sv. Petr řekl Pánu Ježíši: „Ježto lidé neváží si daru Božího, tedy jim ho, Pane, vezmi!" Pán Ježíš chytil klas a odrhnul jej rukou, tak že mu jen něco zůstalo v hrsti. Tu sv. Petr prosil P. Ježíše, aby to nechal pro psa a pro kočku. A tolik jim zůstalo, My z toho nyní musíme žíti.9)

Hlavní věc, o niž nám tu jde, totiž očištění dítěte chlebem, zaměněna, snad z důvodů aesthetických, v následující pohádce polské. Jednou šel Pán Ježíš s matkou svou v parný den a chtělo se jim píti — také hládni byli, že sotva se vlekli. I přišli k chalupě na pokraji dědiny. i vešli do chalupy, aby se vody napili a poprosili o kousek chleba. V chalupě byla zlá hospodyně, která křičela na vlastní dítě a trestala je, že plakalo; viděli, jak pekouc právě chléb, chytila z peci teplý pecen a přitiskla jej na vlastní dítě. Když ji Matka Boží prosila za chléb, hrubě se na ni obořila, že pro žebráky a zahaleče chleba nemá, a vyhnala je. Pán Ježíš se rozhněval a přikázal, aby obilí od té chvíle nesypalo tolik jako dříve; i scvrkly se a zdrobněly klasy vinou jedné zlé ženy tvrdého srdce. — V jirié versi polské spojena legenda tato s potopou světa, a vina matčina vynechána. Z počátku bylo obilí husté a. vysoké jako les, a klasy žitné byly od země až po sám vršek plny zrní. Ale lidé se kazili a hřešili čím dál tím hůře; proto Bůh umínil si potrestati je potopou. Kozhněván udeřil v mračno, a pršelo bez konce po čtyřicet dní a čtyřicet nocí. I byl by tehdáž celý svět zahynul, kdyby se nebyla smilovala Panna Maria, která prosila Boha Otce, aby již zbytek trestu hříšným lidem prominul. I spustila se s deštěm na zaplavená pole ; z vody trčely již toliko vršky plných klasů, klátíce se na všechny strany. Pauua Maria zachytila rukou jeden takový klas a prosila Boha, aby aspoň tolik lidem ponechal. Bůh splnil její prosbu, vody opadávaly, a na polích zůstalo obilí s klasem, co by se směstnal v drobné ručce Matky Boží. l0) —

V jiné legendě polské (z okolí Jurkova a Krakova) se vypravuje, že klasy obilní byly původně tak velké jako celé stéblo, ale když lidé velice se prohřešili a z klasů košťata dělati začali, tehdy Pán Bůh chtěl jim obilí úplně odejmouti, Matka Boží však prosila, aby na každém stéble při nejmenším tak veliký klas zůstal, jaký rukou uchytiti možno. Tak se