Jaroši. Kamenický), s mnohou radostí vítaný, an u nás a vůkol takových vla-stenečků pořídku. Z Klokot chtěl jíti s jedním táborským hohoslovcem na Tejn a odtud po vodě na Vorlík. Já bych se ještě nerad s ním byl loučil — i odhodlám se a jdu s nimi. Však v Tejně nám sklaplo, čekáme dva dni a ona pořade Vltava jará a voda velká

__ my tedy rozžehnavše se s doufanými

stráněmi a pohodlnostmi — jsme ca-chali pěšky .... Došli jsme do vesnice Kučeře (pamatuj si: Kučeře), hodinu asi od V orlíka, přichýlila se noc a my na hospodě zůstali hospodou. Lidé hodníj sprostní Čechové, uctili nás, jak mohli, po večeři přijel Honza, as patnáctiletý jonák, usadil se u kamen. My s Vackem jej pozorujem, loudíme se k němu, a: Honzo !v umíš-li pak zpívat! O je! Kdož by v Cechách neuměl zpívat! Umí dost, vykřikla jeho máma. Nechtěl, nechtěl ani spustit, až pak stříbrný groš mu citeru či jazyk rozvázal. To byl večer! to byla přirozená 1 zpěvohra skoro až do půlnoci! Některé památky obdržíš od Vacka. My jeden na druhého hlídáme, divíme se, plesáme v srdci, až1 nám oči slzely. To jsou bardové! věru, právě bardové! nebo na všeliké naše dotazování, kde se ty písně učí, kde zpívají atd., k našemu největšímu divení vypravuje, že jen tak z přiskočení, ze zaslechnutí a mnohé že sobě skládají sami! a tolikéž rozdílných, nelehkých nápěvů pamatovati, to jsou hlavy! ano v letě prý i když přijedou z polní práce, na návsi sejdou se ti bardové, a zpívají jako o závod, až je přemůže spánek, a tu lehnou na pažit; když je zas jitřena zbudí, jdou po své práci. Co zvláštního při tom, že při tom sedání bardů žádná device ukázati se nesmí, u muzik ale jsou milované,

Jos. Vlast. Kamarýt. (Ku stým jeho narozeninám.)

ano nevyhnutelné. To je život bardů! „S naší lyrou za kamna!" jsme sobě spytali, „básníku, pod lavici! poslouchej, co národní musa pěje!" Kdybych to od těch prostičkých lidí sám nebyl slyšel — ani bych tomu tak lehce nevěřil. Budeť on ten samý způsob, ten život v jiných mnohých vesnicích naší vlasti. Také znamenati sluší — že ze všech těch písní, co nám zpíváno, ani jedna, ani slovo nebylo urážlivé mravům a čistotě . . . Hle, jak se nám cesta mimo vody odplatila ..."