využitkovati v cizím listě odborném posudku nepříznivého, stručně jen se zmiňuje také o pochvale, mám právo sebeobrany a pokládám za povinnost svoji proti němu zase uvésti za svědky řadu posuzovatelů jiných, domácích i cizích. Nic mi nemůže nepředpojatý čtenář zazlívati, uváží-li, jak ostře naprosto („gänzlich verfehlt") odsoudil mě pan Dr. Polívka. Skromnost v tomto případě, jak patrno, vynesla by p. Drovi. Polívkovi znamenitou výhodu, že by zejména ti, kdož se zajímají u nás o práce podobné, nezvěděli o protivě úsudku pana Dra. Polívky a úsudkův autorit hned již uvedených. Z posudků těchto ani jediný, mimo Frankův referát (jehož pan Dr. Polívka použil), neshoduje se s tak odmítavým odsouzením knihy Indiculus i (jak pan Dr. Polívka posudek zvšeobecňuje) s tak odsuzující kritikou literárního snažení mého.

Především budiž dovoleno na prvním místě uvésti kritiku váženého učitele mého, professora všeobecné historie na české universitě, Dra. Jar. Crolla.

Viz český časopis Historický, vydávají Dr. J. Goll a J)r. A. Rezek, I., str. 194—196. Nejvýznamnější z celého věcného posudku, kdež ovšem vážený kritik také nezatajuje vad jmenované knihy, je místo, jež v dalším tiskem vyznačuji.

Prof. Goll píše:

»Při všech převratech a revolucích, kterými lidstvo prochází, objevuje se v životě jeho veliká setrvačnost: epochy dávno minulé se udržují v přežitcích. Tak se ani křesťanství nepodařilo zahladiti všechny stopy staršího pohanství, žijícího dále v mnohých obyčejích a zvyklostech lidových: proti víře stojí pověra. Církev s ní od počátku vede boj, ne veskrze důsledný a ne vždy vítězný; k dokumentům tohoto boje náleží Indiculus složený v říši Francké, nejspíše v 8. století. Nová kniha Zíbrtova přináší snůšku takových přežitků, s jistotou nebo s větší a menší pravděpodobností z doby pohanské zachovalých, spořádanou podle rubrik řečeného Indiculu a jsoucí zároveň výkladem jeho. Mnoho o tom již bylo napsáno, ale přes to nová práce není zbytečná. Kniha Zíbrtova jest vlastně více než takovýto výklad, anebo lépe řečeno, něco jiného, jak již naznačeno; spisovatel byl by mohl svou snůšku také jinače uspořádati. Neobmezuje se totiž na západ a na svět románsko-germánský, kde a pro který onen seznam vznikl, nýbrž přibírá také východ a svět slovanský; v tomto překročení programu lze spatřovati přední zásluhu knihy jeho, zde také slušno hledati hlavní výsledek namáhavé práce, která nás svými paralellami poučuje, že tytéž a podobné přežitky se vyskytují tu i tam. I zde tedy lidé, čím dále zpátky jdeme, tím sobě podobnějšími se nám objevují. Jako při starších pracích Zíbrtových, tak i při této spisovatelova pilnost a sečtělost zasluhuje plnou chválu. Je tu sneseno znamenité množství látky, k níž často ne bez kritiky předchůdců přistupuje také výklad, ten totiž, kde vyložen i vznik a prvotní význam obyčeje, jenž se v přežitku více nebo méně ztratil.«

Tak píše o výsledcích práce mojí prof. Goll. Děkuji-li mu upřímně za výtky rozličných vad, neváhám zároveň tuto veřejně vyznati, že je mi kritika prof. Golla, jakožto posudek znalce, obeznámeného s roztroušenými prameny středověkými a s nesnázemi všelikého druhu při historickém výkladu textu tak kusého jako jest Indiculus, nejskvělejším zadostiučiněním proti odsuzující kritice jakékoli. Kritika proť. Dra. Jar. Golla je mně zároveň pobídkou ku pokračování v práci,