ía science moderně ... En somme, c'est dans le cadre de PIndiculus l'ouvrage tres complet sur les croyances et les superstitions du moyen-âge qui est tres instructif et qui sera beaucoup consulté par tous les folkloristes . . . .«

Neméně pochvalným posudkem druží se k uvedeným Dr. A. Brückner, pro-

fessor slavistiky na universitě v Berlíně.

Zeitschrift des Vereins für Volkskunde (red. Dr. K. Weinhold), Berlin, 1895, Str. 115—116.:

»Der Titel der Arbeit klärt über die Aufgabe, die sich der Verfasser gestellt hat, hinlänglich auf... für ihn ist der Indiculus nur der Rahmen, in welchem er entsprechenden mittelalterlichen Aberglauben bei den Völkern, am ausführlichsten jedoch den böhmischen, hineinstellt ; weitere Ausblicke auf ähnliche Erscheinungen bei Wilden oder Barbaren werden ebenfalls geboten; besonders reich fallen dann die Nachweise der gesammten einschlägigen Literatur aus . . . Für Herbeischaffung und lichtvolle Darstellung eines überreichen Stoffes bleiben wir dem Verfasser zu Danke verpflichtet.«

Jde o další posudky odborníků cizích, pokud slovanským jazykům rozumějí, •nebo pokud si opatřili příslušné poučení o obsahu české knihy Indiculus, při čemž v náležité věcné souvislosti doslovné citace pramenů, většinou latinských, jakož i věrné citace všelikých zjevů v oboru nové až nejnovější cizí literatury kulturně-historické a národopisné usnadňovaly rozhled po osnově, postupu a obsahu knihy této.

Pominu zde dopisův od předních odborníků (mezi nimi jsou na př. listy Jóhna Lubbocka ze dne 22. června 1894 a E. B. Tylora ze dne 16. července 1894), poněvadž mají ráz jen soukromý a tedy nemohu o nich šířiti slov. Všímám si jen posudků tištěných.

Mezi přední folkloristy evropské patří učenec italský Dr. Gius. Pitre, jenž uveřejnil ve svém časopise lidovědném

Archivio per lo studio delle tradizioni popolari, Palermo, 1894, XIV., str. 142.—143. delší posudek. Kritik podává postup při výkladu a souhlasí s rae-thodou :

»... Comunque, si e di fronte ad un documento dei piu cos-picui,. ehe ha offerto. bella occasione a studi e ad indagini ehe lo il-lustrano con le superstizioni e le ubbie tuttora vigenti nei volghi di Europa e particólarmente in quelli della Boemia. Feste gentilesche, pratiche funerarie, credenze relative al eulto degli alberi, delle acque, del fuoco e tutto un mondo pagano, passano sotťocchio nelle 30 rub-riche del těsto, ehe hanno illustrazioni copiose dello Zíbrt ; donde vien fuori un mundo nuovo, ehe ô pere un mondo vecehio, un mondo medievale e moderno, vivo e palpitante corne vivi e palpitanti sono gli avanzi della vita di popoli scomparsi.«

Literární činnost podepsaného posuzuje dále ve vídeňském časopise Mit-theilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien, XXV , 1895, str. 24. známý slavista Dr. M. Můrko. Praví v pásmu posudku o činnosti autora índiculu:

»... Anfangs widmete er besondere Aufmerksamkeit seiner Heimat, folgte aber bereits da der vergleichenden Methode und lieferte auch schon zwei vergleichende folkloristische Studien . . . Von diesem ver-