všichni posuzjvatulc uvedení, kteří vedle některých námitek nejen knihu vítají s pochvalou nikoliv šablonovitou, nýbrž na několika stranách objasňují svým krajanům podrobně její obsah a její methodu. Nikde však nevyčítají naprostou po-chybenost jako p. Dr. Polívka. Tedy co? Umluvili se snad proti p. Drovi. Polívkovi všichni jmenovaní kritikové, roztroušení po cele' Evropě, že knihu při kritice přijmou celkem laskavě, pochvalně za vzájemného souhlasu? Nerozumějí jejímu stanovisku a podivným omylem s příkladnou svorností pochvalují tak uznale zejména práci, kterou p. Dr. Polívka haní? Bylo by věru snižováním uvedených kritiků, rozpřádati dále podobné otázky o příkré protivě jejich posudkův a posudku p. Dra. Polívky, jejž hned rozšiřuje z knihy Indiculus na celé posavadní literární snažení moje v oboru lidovědném!

Nebyl bych se nikdy odhodlal naplňovati stránky českého Lidu otištěním ukázek pochvalné kritiky o Indiculu, kdybych nechtěl (čině tak v sebeobraně) budoucí paměti zachovati až příliš okatou protivu, jak vypadaly o literárních pracích mých posudky domácích i cizích kritiků nad jiné povolaných, a jak proti nim divně působí posudek p. Dra Polívky. Snad se p. Drovi. Polívkovi přihodilo v kritice (srv. str. 298.) zase „nedopatření"?! Učiní-li si nyní i v budoucnu každý, kdo čte tento článek, ze srovnání uvedených posudků s posudkem p. Dra. Polívky možný tu závěr, nedosti, myslím, lichotivý pro autora kritiky v Z. f. ö. V., nemohu toho nikomu zabrániti.

*

Dlužno nyní ještě uvésti konec posudku o 0. Lidu a o veškeré lidovědué práci české od p. Dra. Polívky. Opisuji doslovně:

».... Es ist gewiss die wichtigste Aufgabe nicht bloss unserer Volkskunde, sondern überhaupt unserer ganzen historisch-philologischen Forschung, die Beziehungen des čecho-slavischen Volkes zu allen benachbarten Völkern bis in die letzten Fäden klarzustellen, nachzuweisen, was es von seinem Nachbar übernommen hat, wie und in welchem Masse es fremdes Gut sich angeeignet, in sich verarbeitet und überarbeitet hat u. s. f. Unsere Ethnographen sollten stets im Auge behalten, das? das čechisehe Volk nicht błoss ein slaviscb.es, sondern ein eminent mitteleuropäisches Volk ist: hat es doch an allen Stürmen, die Mitteleuropa von der Adria bis zur Ostsee vom frühen Mittelalter an durchtosten, den regsten Antheil genommen; die grossartigsten geistigen Umwälzungen des Mittelalters fanden in demselben fruchtbaren Boden, und strömten von demselben wieder aus zu allen benachbarten Völkern. Leider hat es bisher die čechoslavische Volkskunde in einem höchst unbedeutenden Masse gewagt, zu diesen wichtigen Fragen Stellung zu nehmen.