str. 305
Jsou to slova jasně každému, kdo čte, srozumitelná, jimiž p. Dr. Polívka podceňuje posud vykonanou práci v oboru lidovědném a projevuje naprostý nesouhlas s veškerou posavadnť činností na poli studia lidovědného u nás i naznačuje, jak zjednati nápravu. *) Hrot v první řadě namířen jest proti redaktoru českého Lidu, jenž je tu výslovně jmenován !
Pokud se týče výčitky p. Dra. Polívky redakci českého Lidu, přiznávám se, že děkuji upřímně za každý opravný návrh, za každou výčitku odůvodněnou, za upozornění a za spolupracovnictví. Vím také a často v Českém Lidu nepokrytě přiznávám, že potřeba tu leckde opravy, prohloubení. Musí býti ovšem volena jiná, forma opravných návrhů, než trochu veíkopauské odsouzení šmahem veškeré posud vykonané práce na poli české lidovědy v cizím časopisu a uvádění této práce hned ve styk s hypernacionalismem, jak tomu vyrozumí čtoucí z citátu uvedeného.
Prací v oboru české lidovědy účastní se nyníjilouhá řada spisovatelů. Každý se může snadno přesvědčiti, že jakožto redaktor českého Lidu, proti němuž je hrot výčitky od p. Dra. Polívky především namířen, viz zejména slova: „Alle mit dem Leiter . . .", uveřejňuji vedle pouhého snášeného materiálu, prvního to přece a všude nezbytného podkladu k dalším vývodům, v každém čísle Českého Lidu v rozsahu přiměřeném také články instruktivní, theoretické, srovnávací, vědecké zpracování, články předních našich učenců, kteří též se súčastňují vzkvétajících studií lidovědných. Každý, kdo rozumí nynějšímu pojmu lidovědného studia a soudí nepředpojatě, může se o pravdivosti slov uvedených přesvědčiti od prvního ročníku
*) Pro úplnost jen budiž na tomto vhodném místě také poznamenáno, že pražský časopis Bohemia 1895, č. 8., uveřejnil na základě článku prof. H. Gaidoga v lidovědném časopise Mélusine, Paris, 1895, VIL, str. 144.: „A propos d'un livre tcheque" (t. j. o mém Indiculu) výčitku, proč nepíši svých prací po němečku. Strhla se pak šarvátka časopisecká, o níž tuto slov šířiti není potřeba. Proti G-aidozově návrhu vyslovenému při posudku Indiculu, aby vědečtí pracovníci u všech národův evropských psali německy a nikoli svou mateřštinou, polemisoval potom Journal des Débats v Paříži, 1895, 18. ledna. Gaidoz pak odpověděl v Mélusine, 1895, VIL, str. 167.—168. (A propos d'un livre tcheque IL), dovolávaje se výroku Re-nanooa: „II n'y a pas d'amour-propre plus déplacé que celui qui peut porter les Hollandais, les Danois, les Norvégiens, les Suédois, les Hongrois, les Husses, les Turcs meme a écrire sur la philologie et les antiquités dans leur dialecte national." Srv. dále o této věci Globus. Braunschweig, 1895, č. 7., str. 116.
Rozpředl se tu beż mého přičinění v listech českých i francouzských spor o to, jak se mají vědecké knihy moderní psáti, v jaké řeči. Ebzumí se, že nemíním zde řešiti této otázky. Je to především záležitostí autorovou, podmíněnou jeho tužbami a jeho potřebami. Při těchto sporech zajímá mne více posudek Indiculu superstitionum od H. Gaidoza, uvedeného redaktora francouzského časopisu odborného, věnovaného lidovědě, Mélusine, VIL, 167. Přihlašuje si tu nový, závažný hlas o knize mojí s politováním, proč nebyla psána v řeči srozumitelnější:
„Le correspondent des Débats écrit qu'il était question „d'un livre tcheque sur les usages et traditions populaires des Tcheques". Cela n'est pas exact. Le livre de M. Zibrt touche évidemment a ces sujets, mais il est avant tout une étude sur l'histoire des croyances et de la civilisation au moyen âge; il a donc un bien autre intéret qu'un recueil de folk-lore comme il y en a tant — on pourra dire avant longtemps comme il y en a trop ! C'est parce que l'ouvrage de M. Zibrt nous a paru une importante contribution a la littérature historique que nous avons regretté de la voir paraître en tcheque. Mais nous ne tenions point particulierement a ce qu'il tut publié en allemand : il aurait paru en latin ou en français que cela eut également fait notre affaire . . .*
|
|
