až do tohoto 3. čísla VI. ročníku. Zdá se, že p. Dr. Polívka tu zapomíná, jak Český LM se honosí mezi spolupracovníky v oborech v něm pěstovaných v první řadě články, jež do Českého Lidu podali professoři filosofické fakulty na české universitě: Dr. 0. Hostinský, Dr. J. Kalousek, Dr. Arn. Kraus, Dr. Fr. Pastrnek, Dr. Ant. Rezek, nyní dv. rada v ministerstvu vyučování, Dr. J. Woldřich, docenti téže fakulty Dr. L. Niederle, Dr. i. Máchal, professor české techniky Jan Koula a j. v. Pan Dr. Polívka nikoho nevyjímá (viz slova „Alle ... weniger mit emsigem Zusammenlesen ähnlichen, vergleichenden Stoffes, höchstens also mit der Vorbereitung zur Lösung der angedeuteten Fragen"). Stěžuje si, že se jen materiál snáší bez vědeckého řešení otázek, k němuž se teprve dějí přípravy, a v zápětí chce čekati teprve na čistě vědecké řešení oněch otázek, až se vzbouřené vlny hypernacionalismu trochu utiší. Články jmenovaných universitních professorů a professora české techniky, které uložili v Českém Lidu, usvědčují, doufám, p. prof. Polívku z „nedopatření" poněkud choulostivého.

Každý, kdo třeba povrchně všímá si u nás ruchu národopisného, dojde brzy přesvědčení, že je rozdíl mezi těmi, kdož se přihlašují do řad pracovníků na tomto poli. P. Dr. Polívka vykládá o potřebě „vědecky" pěstovati národopis, poučuje o „vědecké" methodě, touží, aby otiskovány byly „vědecké" články, co posud naši ctihodní předchůdci vykonali, i co kdo nyní pracuje v oboru národopisném, to prý není „vědecké", atd. „Vědeckost", „vědecký" opakuje se znova a opět — „věda" vane z každého řádku. Vedle těchto a podobných výkladův o nutnosti „vědecké" práce na poli československého národopisu— stojí nás hlouček ostatních, kteří jsme sesku-,peni nyní skoro všichni kolem českého Lidu, otiskujíce v něm svoje práce. Po nás zbývá již nyní šest ročníků českého Lidu mimo práce jinde a samostatné vydané. Výčitky o „nevědeckosti" našich prací nevyhladí nijak faktum, že těchto šest ročníků českého Lidu znamená skutečně vykonanou práci, kde vedle pouhého materiálu jsou otištěny výsledky bádání vážného. Není nám potřeba teprve choditi pro uznání „vědeckosti" k těm, kdo místo skutečné práce mohou se měřiti s námi jen frasemi o „vědeckosti", o potřebě „vědeckých" článků atd. Skutek útek'. Planá slova a výčitky — u nás viditelná, vykonaná práce!

Pan Dr. Polívka, professor slovanské filologie, určuje s pořádnou dávkou neskromnosti úkoly české lidovědě. Sám nijak na tomto poli se neosvědčil, leda pohodlnými, velkopanskými a při tom povrchními kritikami (viz „nedopatření" jeho při kritice knihy Machalovy na str. 298), v nichž za poslední doby neobyčejně si libuje místo skutečné, podstatné va soustavné práce, na jejíž aspoň nějaké positivní výsledky se stále marně čeká. čtoucí laskavě tu rozuměj, že neodsuzuje literární činnost p. Dra Polívky o své ujmě podepsaný, nýbrž že ji kritisuje nepříznivě časopis odborný Archiv für slavische Philologie (z něhož viz kritiky dále na str. 316). Pan Dr. Polívka tedy tak polehounku, pohodlně se zdarem dosti pochybným zahrává si na kritika, neúprosného a neomylného kritika s ostrým pérem, také si zašel na českou vědu jiostěžovat do cizího časopisu, že to_ u nás nejde s pravou „čistou" vědou ku předu, osnuje „vědeckost" — my v Českém Lidu zatím pracujeme, nevystrkujíce honosivě slovo „věda" na odiv v každé větě. Kdo již nyní nebo snad po letech bude studovati iid československý, nevyhne se pracím a materiálům, uloženým v Českém Lidu. Deklamace o „vědeckosti" bez skutečných positivních výsledku málo mu pomohou. Posavadních prací pana Dra. Polívky, každý, kdo bude studovati lid československý, klidně pomine, leda že si při četbě o jeho mrzutých „nedopatřeních" v kritice českých lidovědných prací utvoří o jeho kritické činnosti příslušnou představu.

Pan Dr. Polívka laskavě promine, když dále proti jeho posudku o Českém Lidu z celé řady kritik uvedu z Archivu für slacische Philologie, 1896, str. 309., pozoruhodný výrok professora slavjstiky na vídeňské universitě, Dra. V. Jagice, jenž jmenuje český Lid časopisem výborně řízeným („des trefflich redigirten Český Lid"). K němu druží se zakončení uvedeného již posudku o Indiculu od Dra. NI. Můrka. Mittheil. d. Anthrop. Ges. in Wien, XXV., 1895, str. 21.: „Das hübsch ausgestattete Werk Zibrt's ist jedenfalls auch ein Beweis, dass die hauptsächlich nach polnischem und russischem Muster nun auch in Böhmen und Mähren blü-