písní pod názvem „Pasterze", kterou lze dostati jen na trhu před chrámy ve Lvově.21)

Jak již hylo uvedeno, ukazuje se v pastýřských písních na divy přírodní, které provázejí narození Páně. O půlnoci jest jasno, svítí slunce a jasné hvězdy; často povzbuzují andělé (jako v písmě) pastýře, nebo pastýři sami sebe navzájem, aby pospíšili do Betléma, že se tam děje něco neobyčejného. Odtud také si vysvětlíme části citoslovce nebo po-vzbuzovací slůvka na počátku písní; Němci je také podobně mají, na př.: Potzunder = hejsa, vzhůru, juheisza, juhe; auf, Röpl, auf; nebo Los, Jodl, los; juch he, hops he, he etc.

Pastýři také nemeškají, a hned pospíchají k Betlému, by se poklonili Ježíškovi. Obyčejně seberou své nástroje hudební, aby zahráli Spasiteli; vezmou s sebou housle (housličky, skřipice), dudy, píšťalku (píšťalu), cimbál, basu, fagot, harfu, kajdy (kejdy, gajdy), citeru, moldánky, buben, šalamajek, varhany (pro verš 77.) — tedy všechny známé instrumenty.22)

To je kategorie nejchudších pastýřův; jindy se rozhodnou, že je nutno dítěti a matce přinésti dary, poněvadž snášejí hlad, žízeň a zimu. A tu se hledí ku praktickým potřebám dítěte a šestinedělky — zcela dle obyčejů našeho lidu, následkem čehož bývá řada dárků dosti objemná, ač i naivní. Bývá to mouka (tři měrky, podle staré míry ještě), máslo na kaši, sýr, med, mléko, smetana, rozličné věci na kasičku, cukr, hrozinky, cukrkandl, koláče, kroupy, vajíčka, čočovice, oříšky, žemličky, jablka, oplatky, kaštany ; aby dítěti nebylo zima, nezapomenou na suché dříví, a vezmou s sebou kuřata, slepice, husy, hrdličky — jehňátka, kozlátka, telátka, berančinu, ba i kolíbku; Valaši přinesou svou brynzu, žinčici a tvarůžky; Němci jsou docela hotoví naturalisté, a proto chtí připraviti dítěti také sladký cumlíček.23)

Arciže při tomto pochodu do Betléma zvláště u muzikantů neschází také veselých, žertovných scén, ve které často lidový humor propuká. Jeden muzikant strčí do druhého, načež se servou a rozbíjí si instrumenty (srovnej naši píseň).

Často se přiházívá, zvláště v slovanských písních, že pastýři přiberou k sobě ženy, tak že párky chvátají se poklonit Kristovi do Betléma; někdy zastupují místo pastýřů pouze ženy; pak se myslí při darech na čistě lidské potřeby pro novorozeňátka. Také jména žen jsou různá; An-čička (Anka), Babuška (Baruška), Bětuška, Kačenka, Dorotka, Josefa, Mařenka, Helenka, Lucie, Markytka, Liduška, Evička, Poleksina, Zuzana (hubatá) atd.

Konečně musíme se zmíniti o jiných dvou analogiích pastýřských písní, které již řidčeji se vyskytují než předešlé. Někdy se předvádějí