Brugmami) k č. 30 (464); Halin I. 43 (252) pozn.: Grimm I. i. 3(3 (182) pozn.; Köhler iGonzenbach) 6. .52 (235). Listy filologické, XV. (382) k č. 43: XVI. (380) k č. 4.

Povídka IX. Chán jedné země nemiluje svoji ženu a navštěvuje dívku, která pak nosí jeho dítě pod srdcem. Chán zemře, aniž dívka o tom ví. Mrtvý přijde k ní v noci, dá se pohostit a vede ji pak s sebou až ke královskému hradu. Tam řekne jí, že slavnost v hradě pořádaná je jeho tryzna pohřební. Nařídí jí pak, aby, až porodí syna, vládla s jeho matkou. Kekne jí také prostředek, kterým vzbudí u jeho matky důvěru. Stane se, jak si přál. Mrtvý pak navštěvuje matku svého dítěte vždy 15. každého měsíce. Ona ptá se, jak by jej mohla vysvobodit. Chán popíše jí cestu, kterou se má v noci 15. dáti, a odkud má přinésti jedno srdce. Ona jde v měsíčním svitu k jihu, vidí železného starce, jenž pije tekutý kov a přece žízní. Dá mu dle rady chánovy kořalky. Pak najde dva peroucí se berany, dá jim koláč. Po té zástup ozbrojenců, dá jim maso a koláče. Na konec přijde k černé budově, prosáklé krví, se vztýčeným praporem z lidské kůže, hlídané dvěma skrvácenými, chlupatými sluhy pekelného soudce. Těm dá oběť krve. Uvnitř je magický kruh, utvořený osmi čaroději, na jehož kraji jest devět srdcí. Osm starých srdcí volá na ni, aby je vzala, deváté, nové, volá, aby je nevzala. To vezme a prchá, neohlédajíc se. Čaroději ji pronásledují a křičí na své pomocníky, aby ji zadrželi. Ti však pokaždé odepřou, poněvadž dříve od ní dostali dary. Když dívka doběhne domů, uzří chána zdravého a krásného..

Povídka tato nemá sice příbuzných versí v češtině, které by kostrou svojí ukazovaly na nějaký, byť vzdálený, pramen společný. Avšak jeden motiv v ní shoduje se s podobným motivem povídek českých tak nápadně, že lze pravděpodobně tušiti mezi nimi příbuznost, byť ne právě látkovou. Bylo by sice možno i pro část první ukazovati na shody s látkou o mrtvém ženichu (Lenorenstoff), ale shody ty nejsou dostatečný, aby z nich se dala nějaká příbuznost dovozovati. Jinak jest však s částí druhou. Dívka, jdoucí patrně clo pekel, obdaruje cestou jednotlivé strážce. Když pak prchá zpět, propouštějí ji stráže, pamětlivy její laskavosti, tak že šťastně unikne. Motiv ten vyskytuje se v celé rozsáhlé skupině látek dívčích, a vedlo by nás zde příliš daleko, kdybychom pomocí různých evropských versí chtěli vylíčiti vzájemnou odvislost a vývoj jednotlivých látek i variantů. V češtině vyškytá se motiv podobný v několika versích látky o dvou sestrách, dobré a zlé, jež jdou za sebou sloužit, a dle zásluh pak přivážejí si odměnu. Ve versích Kulda IV. 17. Kamenicko, Slavia L, sv. 1., část 1., č. 2, Litomyšlsko, Menšík 86 Jemnicko vyskytuje se ještě zvláštní líčení cesty k oné bytosti, u niž dívky slouží. Dobrá jde mimo studánku, jabloň (hrušku, švestku), pec (kotel) atd. a všechny ty věci vyčistí od housenek, prachu atd. Všechny jí děkují, a když se vrací, dává jí strom ovoce, pec koláče atd. Druhá dívka jich nečistí a také nic nedostane. Pohádky, mimočeské, ukazují některé verse přechodní, z nichž možno souditi na příbuznost motivu v povídce Siddhi-kúrově s motivem pohádek českých.