str. 456 
  
 
Několik myšlének, v čem a kde dlužno hledati starožitnost vyšívání československého.
Píše a kreslí Jan Koula. @PP@(Dokončení.)
(Dokončení.)
 
Tvary umělecké,   formičky a vzory, vyvinuvší se prošíváním a prošíváním   vrapů   čili   zábybů,   přibližují se nápadně formám prolamování provlékaného, jež v předchozím jsem vysvětlil.
 
Na první pohled zdá se podoba býti nahodilá, neboť jde tu vskutku o techniky naprosto rozdílné. Vše vysvětluje se však tím, že různorodost je toliko zdánlivá. Při prolamování proplétají se vždy dva prameny vypáraných nití tkaniny a při prošívání vrapů sešívají se vždy dva záhyby v jedno, při práci pak postupuje se v obou případech stejně vpřed vždy o jeden další vrap anebo o jeden další pramen   (Obr. č.  1.)
 
S jakou mistrností ovládají ženy prošívání vrapů v některých krajinách slovenských, a jak mnoho krásných složitých a stylisticky starožitných vzorů se tu vyvinulo, dovozují přemnohé příklady n^jen z celého středního Pováží (Trenčanskó Teplice) nýbrž i z pohraničných krajin moravsko-uher-ských (Javorník) a neméně i z jižní Moravy (Uhersko-Hradišťsko). Avšak
 
  
Obr. č. 1. a) provlékané prolamování, b) prošívání vrapů.
 
 
 |