Obr. č. 2. Vyšívání rukávců při zápěstí z okolí Velkých Topolčcn.

též jinde na Slovensku, a to všude, kdo zachovaly se jiné starožitné tvary a techniky vyšívací, nalezneme i vyvinuté vyšívání toho druhu, Budiž tu příkladem vyšívání rukávců při zápěstí z Vel. Topolčan a údolí Nitry, jež pro jemnost a pravidelnost k nejlepšímu čítati sluší. (Obr. č- 2.)

Dosud obíral jsem se více zjevem vyšívání, vzniklého přešíváním, a popsal jeho techniku, neoznačiv, proč i tento druh textilní práce pokládám za jeden z nejstarších.

Již ve svém článku v prvním ročníku č. Lidu uveřejněném upozornil jsem na všeobecně užívané vrapování na Slovensku na konopných a lněných částech oděvu, jež způsobuje, že v úzkých pružných řasách složená látka, vlnící se a k tělu tu a tam měkce přiléhající, má ráz neobyčejně archaistický. (Viz vy obr. č. 3., obraz okolku z Čičman.)

Vrapování to označil jsem v Českém Lidu první co zbytek úpravy kroje, sahající snad až do praehistorické doby. Nikdo tuším ani z domácích, ani z cizích odborníků toho nepopřel a pokládá se to nyní všeobecně u nás za přijaté a samo sebou patrné, jako všelikerý jiný výtěžek studia lidovědného, o němž se nyní prostě a zkrátka říká a píše: Jak všeobecně známo . . .

Jestliže toto vrapování, za mokra skládané a na slunci sušené, jest starožitným zjevem, pak jest i svrchu uvedené vyšívání stejně staré, ježto se jím jedině pevné zachycení vrapů dá provésti; jest tedy výší' vání toto doplňkem vrapování uvedeného.

Též cizí odborníky, jimž jsem byl z bohaté sbírky v síni moravsko-slezsko-slovenské v Museu království českého části oděvu tím způsobem upraveného ukazoval (rukávce a okolky čili leknice), přesvědčil jsem o starožitnosti techniky té, a podobně i umělcům naším tak se věc zalí-bila, že na př. prof. J. Myslbek v několika případech vrapovaroých takových látek na svých výtvorech užil (kariatida v České spořitelně, návrh allegorie hudby pro foyer Národního divadla).