Na „vol o vání" nutno dáti bedlivý pozor! Neboť kráva uesmí se vésti k býkovi po odzvonění svatvečera, sice by dávala červené mléko. Na důkaz slyšte, co vám vyloží dčvucha z Podvihova od Opavy*): „Tatíček dostali krávu hrubě užitečnou; dávala i osm funtů másla za týden. Pásla se celé léto. Jeden ráz pastýřovi na podzim „zajali", a tak už přihnal neskoro až po svatvečeru. Na neštěstí kráva volovala. Tatíček ji za ráz vedli k býkovi. Jak přišli domů, začaly ji matička dojíť, a na-dojily samu krov. Tak dlouho to trvalo — od sv. Michala až do sv. Josefa. Už. si nevěděli rady; tak už pálili tu krev, a chudobným lidem dávali. Přišel k nám náš soused na vodu, a pravil tatíčkovi: ,víto co, právě pečete chléb, podojte tu krávu, a krvavé mléko vlijte do hrnce, a budem to vařiť, však ta čarodějnice — mrcha jedna — musí přijíť.' Tak to pekli, až se jim hrnec' spálil. Dvéře se otevřely a vešla roba (žena) sousedova a spustila: ,ty čavaro, ty tu čekáš, až ti ta voda sama nakape.' Chlap se ulekl, že jeho žena jest tou čarodějnicí, a šumuě prosil domácích, aby to nikomu nepovídali. Naše matička se mu vysmály a pravily : ,stryku, já nevěřím v žádné čáry, kdyby se vašim malúčkým nechtělo píť, to by též vaše roba nepřišla. Nebojte se, nic nepovím.' Když druhý ráz ta kráva volovala, za dne šli s ní k býkovi, ale ještě tři dni spouštěla krev. Protože potřebovali peněz, a v Opavě byl jerniak', tož ji zavedli do města. Soused, co jim radil, byl též na jarmaku a povídal matičce: ,tož si tu krávu koupím, co chcete já vám zaplatím.'

,Ale, stryku, na co byste měli tu krávu, víte, že dojí krev,' pravily matička. ,Vím to, tetko, ale mi se líbí.'

Tož ji koupil a přivedl domů. Za tři dni zas byla kráva dobrá a užitečná, zas dala tolik mléka a másla co před krví a měli ji ještě šest let. Ten stryk veděl, že když kráva taková vede se za dne k býkovi, že za šest dní na ni čarodějnice nemá moci; na-i tatíček, borák (ubožák), jsou již na krchově, o tom neměli zprávy."

Z farnosti pustopolomské prý pocházela jedna selka, kte á dovedla uzdraviti dobytek a krávy nedojící čar o d ě j nickým provazem. Jak k němu přišla, sdělila tamější jedna starší žena: „Dva študenti," tak vypravovala, „chodili prosit po dědinách. Přišli též do jedné selky, a sebrali jí provaz — ,p au z o vnik'. Ona o tom nevěděla. Študenti vešli do jizby a prosili jí, že aby ten provaz od nich koupila, že mají velkou bídu a ten provaz že jí bude dobrý na léky, jak bude míť kdo krávy nemocné, a nebudou moci dojit. Tož dobře. Selka nepoznala, že provaz je její, zaplatila jim pauzovník, a študenti honem odcházeli z dědiny, aby jich nechytili. Za nějaký čas roznemohla se selce kráva, že ani nestanula, ani též nic nežrala. Dívka přijde do jizby a praví: ,Hospodyň, naše kráva jest nemocna, nic nežere, ani nestane.' ,Půjdu se tam podívat,' pravila hospodyň. Tož šla a vzala provaz s sebou a schovala ho, co by ho žáden neviděl. Ve chlévě nakázala dívce, že má jíť do kuchyně cosi robit; a pak smutně hleděla na krávu a rozmýšlela se, jestli ten provaz