Posud se z většího dílu ve Slezsku máslo vrtí v „m a silicích", „masničkácli"; i podle nové mody v „bečkách".

Názvy jednotlivých dílů masnice jsou dosti rozdílný; z obrazu a pojmenování věc lépe vysvitne.

V Janovicích, Dobré, Domaslovicích na Moravce do nejspodnější části toporka vráží se klínek z klokoče svěceného nebo dřeva jiného, aby dobře se stloukalo. Pověrčiví pod dno masnice podkládají jehly a hřebíky.

Mnohé nábožné hospodyně do smetánky nakapou svěcené vody, aby brzo a hodně mnoho navrtily másla. V Podvihově, když se ponejprv stlouká po otelení krávy, požehná se masnice křížem, třikrát se ukápne svěcené vody do smetany, a vhodí se několik zrnek svěcené soli.

Dojí-li se „na staro", čili jsou-li krávy „staro dojky"", tu ovšem stloukání jest zdlouhavé. Moudrá hospodyně dovede si pomoci. Obyčejné postaví masnici do teplé vody nalité do hrotka (škopka), ale to vždy nepomáhá, proto dlužno jiných prostředků užiti: buď. sody, soli, kvitu atd. V Oldřišově v pr. Slezsku přivolává se. máslo zpěvem: