Vc Chvalikovicích u Opavy ostřeji již ua máslu volají:

V Kravařích modlí se k sv. Mikulášku a Kajetánovi, aby se brzo stlouklo. V Dobré prý nemohou stlouci, stojí-li masnice pod „tragařem" (dřevěným trámem v jizbě), kdežto jinde vrtí máslo pod trámy, na př. v Turkově, Štáblovicích. V tramě totiž jest zaražený hák, na něm zavěsí se na provaze dosti dlouhá dřevěná váha; tluk, vyčnívající z masnice, připevní se na samý konec váhy, kdežto druhý konec jest volný. Jak se vše upraví, dva stloukají, a sice jeden vytahuje a zase stahuje tluk, druhý volným koncem váhy tahá. Takový způsob stloukání zaveden jest, kde mnoho dobytka a mléko nemůže se prodati, na př. ve dvořích.

Když se vrtí, a přijde cizí osoba, hned má jíti hospodyně k ní a chytat po ní máslo řkouc:

a vhoditi je nazpět do masnice (Z Chvalikovic.)

Na konec vrtění se „potlukuje", aby „krupky", „o truši nk y", „grysek" se připojily k celku. Až jest stlučeno, slije se „srvátka", a máslo se „zpravuje". Je-li na prodej, vtiskuje se do „máslových taleřů", jež bývají vyřezávány. Uprostřed obyčejně viděti kříž, Velebnou Svátost, písmena I. H. S., srdce, kytici květinovou atd. Kolem pak prostředku zříti hvězdy, listy, osamělé květy. Jsou též talíře holé, hluboké, plytké; kupují se v městě. Pro domácí potřebu, zvláště ve žních robí hospodyně „ošilka", malé to kousky másla v podobě brousku — ocílky, snad odtud také pojmenování, jimiž bývá podělována při druhém snídaní a svačině čeleď, dělnictvo.

První *máslo po otelení dávaly a dávají ještě někde matky nábožné do kostela a na udržování věčného světla, jen malý kousek na štěstí podržely si doma. V Chabičově obětovali „ošilka" v kaplici sv. Valentinkovi.

Jak se podruhé vrtí, děti obskakují masnici a žadoní: „Matičko, dajtě kuščiček maslička, budu vas posluchať, majičky (pampeliška) a tra-vičku zelenu nošiť, a ostečky pichlavé, bystě měly smetanečky ešče vjec."

Aby bylo máslo žluté kromě šťávy mrkvové barví se mlékem; uvaří se totiž trochu mléka a pak vlije se do masnice. (Z Podvihova.)

Ještě uvedeme příhodu, jež nám vypravována byla v Sedlištích u Frýdku. V osadě jmenované žila bohatá selka, a ta častěji nemohla stlouci. Šťastnou náhodou byl u nich naležení chytrý voják. Ten vida hospodyni vrtěním se trápiti přistoupil k ní řka: „Hospodyň, já vám po-